www.spaceIL.net

A to je konec, přátelé.

Jednou v úterý roku 2000 jsem spustil tento web.

Před více než čtyřmi roky jsem na něj začal pravidelněji psát.

Dneska s pravidelným psaním končím.

Proč?

Hučí mi hlava a nejde to vypnout.

• Nezanedbatelnou část dne mi běží v hlavě myšlenky na to, o čem budu večer psát.
• Větší část svého žití už vnímám tak, že si představuju, jak o svých momentálních zážitcích píšu.
• Už když se děje něco, o čem se dá psát, se přestávám soustředit na věc samotnou a místo toho si v duchu formuluju první věty.

I když k psaní nesedám každý večer, celou dobu mezi jednotlivými psacími seancemi si v sobě ukládám a kumuluju všechny budoucí zápisky. Texty si v duchu dost často přepisuju, vybírám lepší formulace a udržuju i několik verzí téhož. Je to na palici, dostal jsem se do stádia, že mě to všechno zahlcuje. Už to není relax, ale přítěž.

Na textech samotných mi vždycky záleželo. Nikdy mi primárně nešlo jen popsat, co se kolem nás děje. Události a věci kolem jsem se snažil brát jako inspiraci pro to, abych se trochu potrápil s odlehčeným textem, s nadsázkou, s interpretací. V rámci svých možností, samozřejmě.

Začíná období mysliveckých táboráků, období grilů, v srpnu motorky v Brně, v srpnu možná letos i pojedu na svoje první efjedničky live. A já už teď přemýšlím, co by se o tom všem dalo napsat. Už mě i napadlo, jaký letos udělám na web péefko. Navíc mám pocit, že je i dost věcí, na které jsem zapomněl a ke kterým by stálo za to se vrátit.

A to není normální. Přerostlo mi to přes hlavu a nejde mi to usměrnit.

Hlava plná nadpisů a odstavců má ještě jednu (ne)výhodu. Dá se velmi dobře rozeznat, kdy už ty texty nejsou ono. Záleží mi na tom, jak píšu. Zbytečných informací, okázalosti a povrchností je na světě už dost i beze mně. A když cítím, že už se jen hodně upoceně prokousávám k jakés takés přidané hodnotě, tak to už mě to psaní netěší. Navíc mám i jiný záliby, které jsem až do teď mírně odsouval.

K psaní se snad někdy nějak vrátím. Možná, až mi bude 45 nebo až mi bude 70 nebo třeba už letos v září, to se uvidí.

Ale teď končím.

Fotky

Končím trochu i kvůli nadprodukci mdlých fotek.

V drtivé většině případů se mi vůbec nedaří zachytit atmosféru okamžiku. Když si prohlížím svoje fotky, vidím jen trpně popisné, dokumentační obrázky (navíc občas i bez technické kvality).

Pozoruju to už dýl. Poslední roky už nemám skoro žádnou fotku, kterou bych s čistým svědomím mohl někde vystavit jako fotku.

A nechce se mi dál masově přihazovat na veřejnou hromadu průměrnosti.

Už jsem to jednou řešil a myslím, že za to trochu může nástup digitálu. Člověk s ním má možnost naflákat tuny záběrů, každou věc nastřílet z podhledu, z nadhledu, pobíhat kolem všeho dokola jak jájínek, brát to detailně, polodetailně… a přitom opomíjí ukázat nějakou podstatu, myšlenku a nedokáže ani uvést důvod, kterej ho teď nutí mačkat spoušť.

Mraky záběrů dávají pocit, že aspoň jeden bude ten pravej. A výsledek většinou nestojí za nic (pominu-li dokumentační funkci) a ještě mě to poskakování za objektivem zbavuje bezprostředních zážitků akce samotné.

Dávat fotky na web nepřestanu, ale musím to trochu přehodnotit, zredukovat jejich počty a hlavně zbavit se u focení některejch pitomejch návyků.

Záverečný souhrn

Jako milovník čísel, počtů, zbytečných souhrnů a nepotřebných statistik si teď na delší čas naposledy ulevím.

Psal jsem nepřetržitě 52 měsíců (4 roky a 4 měsíce).

Za tu dobu jsem sepsal 651 zápisků (toto je 652.).

Kvartily v souhrnu počtu zápisků za měsíc jsou 8, 12 a 15. To znamená, že ve slabších měsících jsem psal průměrně jednou za 4 dny, v silnějších obdobích jsem psal průměrně každej druhej den. Celkovej průměr je 12,5 zápisku měsíčně, tedy zhruba jeden zápisek během každého dva a půl dne.

Nejvíce zápisků bylo v červenci 2004 (30), nejméně v dubnu 2006 (2).

Zhruba každej dvacátej zápisek, kterej jsem napsal, jsem na web nakonec nikdy nedal a mám ho jen u sebe na disku.

Zaznamenal jsem mimo jiné i 9 dětských narozenin, 4 svatby, 3 dovolené, 2 porody, 2 křtiny, 2 úmrtí, 1 celou stavbu a kolaudaci nového domu a 1 pohřeb. 4 zápisky byly čistě politické.

Vyplivnul jsem 2048 fotografií, tedy zhruba 1,5 fotky denně.

Budoucnost

Doménu spaceil.net pouštet nebudu. Bude tady ale asi nějakej čas mrtvo (možná pár týdnů, možná několik měsíců). Až dostanu náladu, trochu to tu zryju a zase nějak začnu. Pravděpodobně ale bez textů, jen s fotkama.

Nejsem nemocnej, nejsem naštvanej, nejsem znechucenej, nejsem unavenej, nejsem otrávenej, nemám depresi, nikam neodcházím. Jen to psaní teď přestalo být relax. Budu teď chvíli meditovat zase u něčeho jinýho.

Mějte se

Děkuju za komenty, za ohlasy, za pochvaly a vůbec za přízeň.

A hlavně, těším se na Vás co nejdřív někde v reálu z očí do očí!