www.spaceIL.net

Pasácký kýčoid

Protože děda s babičkou prohání kanoi na Mazurech, převzal jsem na čas funkci dobytčího předáka. Není to sice poprvé, ale pokaždé to je skoro jako poprvé. A zlomové momenty své kariery nezbývá než oslavit něčím mimořádným, třeba syrovým kýčoidem.

Den 63.

Kůl (cool) party pokračuje. I Karkulka se sjíždí.

Den 62.

Dva dny (myslím pracovní, jinak celkově čtyři) se tady nehejblo cihlou. Do třech zbývajících překladů se klukům nějak nechce, raději za to vzali z jiného konce a rozjeli přípravu dvou litých stropů. Nad garáží a nad ložnící. Technologicky nic nového, kůly (cooly) again. Akorát je na ně teď líp vidět.

… jen tak …

Marke bere do ruky foťák často v případech, když ji dojmu nějakou obětavou činností pro rodinu. Tentokrát se mi podařilo zatáhnout Andulku do vody, navíc za cenu promáčení vlastního těla. Neuvěřitelná oběť, že? Byl jsem odměněn sérií fotografií a milým všeslibujícím pohledem.

Malá party

I nakonec stalo se,
báseň zůstala nevyřčena.
A ti, jenž přísedícími se stali,
syrový norek,
v tichu teplé tramvaje,
pantografem vyždímali. Chvíli jsem experimentoval s nastavením, nakonec se mi zalíbil čas 1/2 a do toho ten můj vyšeptanej blesk (a ještě přidušený na minimum), a mohl sem tak sejmout masky duchů, napuštěných tvářemi v ksichty milých našich hostů, promluvivšim světlem a …bllleble …, měl sem moc piv a melu jak Josif Visarionovič Kalvoda.

Laskavý čtenář zajisté neopomněl, že ta rozmazání jsou záměrná.

Den 58.

Tak nosný bychom měli, včera se dodělala ta mezi obyvákem a ložnicí, zbývaj už jen tři překlady. Dneska, jak si pan rada všim, to bylo beze změn.

Jsem tak trochu znovu objevil panorama. Já vím, je to malinko kýč ale jak jinak zdokumentovat prostor o větší šíři, řekněme těch 90°C.

Ražniči

Mě se strašně líbí, když Marke něco vyváří a Andulí je u ní a jakože jí pomáhá.

Ono se řekne …

… dědo, běž na nákup. Jenže to se hned přidá celá smečka malého, nanukuchtivého potěru, který navíc ví, že s dědečkem se nemusí šlapat, že s dědečkem bude nanuk a ještě navíc lážinko plážinko.

Den 56.

Zvenku, viditelná změna téměř žádná. Dodělávají se překlady (chybí ještě tři) a nosná v obyváku. Tentokrát se mnou byla fotit modelka, tak to jsou dvě mouchy jednou ranou.

Vodomilka domácí

Na koupálku o víkendu dělala scény ale teď, doma, bazén opouští jen zřídka. Dneska zůstala ze všech dětí nejdýl vzhůru a užívala si do sytosti volnosti všech atrakcí. Do vody vlezla po spaní někdy kolem půl třetí a vylezla o půl deváté.

Na předposledním snímku, jezdí na motorce a ještě stačí sledovat svůj fetiš, letadla.

Něco pravděpodobného o vás

Mezi základní služby lepšího poskytovatele prostoru pro web patří podrobné statistiky. Občas se jimi probírám, kromě nejrůznějších hitů, kliků, stránek, přehledů hodin, dnů, měsíců, návštěvností a dalších běžných věcí jsem si včera všiml i přehledu, který ukazuje, ze kterých zemí čtenáři přicházejí.

Některé byly jasné (zdravím Peťu, Martinu s Davidem a Fíšu s Martinem), některé na první pohled nepochopitelné. Slovensko, Německo a Evropská Unie? Kdo to probůh je?

V přehledech jsou obsaženy i jednotlivé IP adresy, ze kterých návštěvník přišel a i jejich velmi nepřímé překlady do lidštiny ve formě názvů a celých adres providerů či serverů. Například IP 81.90.164.255, nepřímým překladem je název a adresa, v tomto případě CZ-Termsnet, České Budějovice. Protože v Budějkách je sídlo dědova zaměstnavatele, tak pro dekodér spaceIL je toto už hračka tzn. závěr zní: nejpravděpodobnějším návštěvníkem byl děda, skoro nepravděpodobným leč možným mohl být i někdo z jeho kolegů.

Vydal jsem se po stopách těch neznámých zahraničních návštěv a zjistil jsem následující.

Německo? Je to prosté milý Watsone, Deutsche Bank. Čili Honza surfuje z práce a pražská pobočka DB má připojovací servery v domovině takže, přestože Honza sedí v Čechách tak připisuje body Německu.

EU? Tak pane rado, to je prosím pěkně perlička, protože za ní se skrýval poskytovatel z Bruselu. Návštěvníkem je s největší pravděpodobností naše milá bezpečnostní komisařka, která už ale má svoji vlastní kolonku Belgium a která tak umí surfovat jednak za celou Unii (to když je v práci a musí být z bezpečnostních důvodů rozprostřena po co největším území) a jednak sólo jen za Belgii, to když na večer vyleze z Gripenu, deaktivuje rakety, z kabelky vrátí do šuplíku zbylé ruční granáty, sebere si na překlad do francouštiny přepisy svých letových rozhovorů

a kouká na internet z domu. Samozřejmě údaje za Unii nemusí být jen její (může tam být i mé připojení ze Slovinska atd.), vzhledem k tomu, co jsem zjistil je všechno jen pravděpodobné.

Kdo chodí za Slovensko se mi gómnót nepodařilo. Možná někdo z Brna, kde může být nějaký provider se sídlem v Blavě, to bude asi nejpravděpodobnější.

Den 55.

Tak těch řad cihel bude celkem jedenáct. Obvodový zdi jsou všechny hotový a chybí jen překlady (někde už jsou i ty). Uvnitř je hotová nosná mezi garáží a chodbou a zbývá dodělat nosnou mezi obývákem, ložnicí a děcákem.

Šklebák kam se podíváš

Od pondělí jsou tu Marta s dětma, anébrž je o zábavu postaráno.

Postavení jednotlivých členů mladé smečky je asi následující. Davídek (4) je tuhé mazivo, hýří bezmeznou aktivitou a lotrovinama, na holky je většinou hodný, ale když potřebuje, bez problémů je obě srovná. V nestřežených chvílích občas Elišce (o 2 měsíce mladší než Andulka) uštědřuje nějakou tu herdu. K Andulce je větší rytíř a tolik si nedovolí, ale asi jen díky tomu, že je na ní míň zvyklý než na Elu.

Holky navzájem se spíš míjí, střetávají se jen u oblíbených hraček (hlavně houpačka, pak taky bábovky na písek a hračky ve vodě) a to je nesmiřitelný boj. Bez zásahu dospělých by většinou vítězila Eliška, která je životem s Davídkem zvyklá rány nejen přijímat, ale taky pořádně rozdávat. Dá rychle Andulce dvakrát zleva zprava, vytrhne jí, co potřebuje a už si to pomalu rázuje pryč.

Andulka má šanci jen když udeří první a navíc razantně, to je schopná na chvíli Elišku zastavit. Musí pak ale hodně máchat rukama a zastrašovat. Eliška vrací rány podle nálady, věšinou jo (obzvlášť pokud Andulčin výpad nemá pořádný ráz a Eliška je přece jen vyučená mnohem silnějšími Davídkovými ranami) a jen někdy se podaří Andulce mácháním Elišku od dalšího odradit.

Andulka nebyla na boj zatím vůbec připravená ale díky těm dvěma se pomalu učí. No, jo, chtělo by to férovýho sparinga, nejspíš bráchu asi … budu se muset večer, namísto komplu, začít víc tulit k Yahoo.

Den 53.

Myslím, že ke stropu zbývá už poslední řada cihel (mělo by jich být jedenáct nebo dvanáct).

V interiéru se mi pro změnu zdá menší ložnice. Obývák s kuchyní budou v poho. V té ložnici, no betla se tam vleze a když tak uděláme menší skříně. Chtěli jsme tam něco ala vestavěná skřín, podél celé jihozápadní a jižní stěny ale zatím to vypadá, že kromě letiště se tam vejde horko těžko něco dalšího.

… jen tak …

Máňa s Countrym …

… v nočním štatlu, s blikavou hračkou.

Pár Starobahen a s Countrym se začal točit svět. Máňa zvrchu sledovala.

Nechat Andulku s tužkou a papírem patří mezi tři činnosti, které ji spolehlivě zabaví kdykoliv. Ty další dvě jsou ještě fotbal a houpačka, které mají ale oproti malování tu nevýhodu, že vyžadují asistenta.

Je ale pravda, že i u malování dochází občas k žádosti o společníka, který buď nemusí dělat nic než jen koukat na všechno, co Andulka čmárá („maminko, dívat!“) nebo je tam od toho aby maloval všechno, co Andulku napadne a ještě něco navíc („maminko, ma-o-vat!“). Na to je lepší Marke, mě nikdy nic nenapadá, takže kreslím kvádry, kužely a jehlany a když už jsem v koncích tak komolý kužely a komolý jehlany.

Den 49.

Změna ze včerejška na dnešek byla druhým největším viditelným skokem za dobu trvání stavby (tím prvním byl hned začátek, když ráno nikde nic, rovná zem a odpoledne jáma dva metry hluboká, 8 na 8 metrů široká a vedle ní spokojený bagr).

Včera měla polovina zdí jen tu základní první řadu a byly hotový všechny rohy do výšky asi pěti řad (ty se dělají kvůli přesnému zaměření jako první). A jak jsou hotový rohy, tak ty cihly mezi nimi, to už pak valí. Dneska už mi přišlo, že je to pomalu hotový, procházel sem se po bytě a mohutně se rozhlížel z každýho okna.

Na druhé fotce imituju šmíráka a pro změnu nakukuju ložnicovým oknem zvenčí dovnitř. Namísto inspirativních scén se mi ale nabízí jen část děcáku, schody do sklepa, garáž a vzádu dokonce vjezd do garáže. V kuchyni stojí paleta cihel.

… jen tak …

Foukal typický ledový červencový vítr. Loudali jsme se pomalu z nákupu. Andulka si vždycky v obchodě poručí perník a pak si ho celou cestu domů pozorně hlídá. Taky mě pak každou chvíli zkouší pumpnout, že už bysme ho mohli otevřít.

Většinou to cestou zpátky berem přes stavbu.

Jinak je to pro ní dobrej pochoďák, protože cesta do obchodu a zpět měří 1,5 km. A s objížďkou přes stavbu ještě o 200 metrů víc.

Panorama

Výhled z budoucího obýváku směrem SV až JV.

Den 48.

Všechny obvodové zdi už mají aspoň jednu řadu cihel. Spousta palet cihel nám teď taky postává v obyváku a ložnici.

Pan šéf stavební firmy na mě dnes volal, že už je to co nevidět hotový a že máme začít dohazovat stěhováky. No, kéž by. Paní šéfové jsem se pro změnu ptal, jestli nejsou nějaké komplikace a ta mě ujistila, že nejsou žádné. Operace probíhá dobře, pacient bude zdráv. Jen by prý snad nemuselo tolik pršet. Ale to hlavně kvůli zedníkům, baráku je to jedno.

Vysmátý

Pohádka …

… o tom, jak měly děti bramborový placky. Ani nedutaly. A za plotnou Boo (celým jménem Boo Lucius Daltampepř), doktor Devilní Akademie v oboru kuchař-čaroděj, mlčky stál …

Den 44.

Zeď roste, beton tvrdne, faktury pochodují jak na přehlídce a statisíce jsou jak na leteckým dni. A občas prší, dnes dopoledne tak, jako od počátku stavby ještě ne. Kdyby včas nepřestalo, mohli jsme mít v baráku i bazén.

Polívka

Na dovolené jsme si občas na oběd dělali polívky z pytlíku. S mušličkama, nudličkama, takové ty, co se jen hodí do vařící vody, pár minut se míchají a jsou hotovo. Nikdy mi tak nejely jak letos, když je Marke dochucovala kostkami opraženého chleba a kostičkami eidamu. S chlebem jsem se jima moh cpát k prasknutí.

Mám dobrý recept na česnečku. Je to jednoduchý, rychlý a přitom výsledek je vynikající.

1. Chytíte zlatou rybku (samozřejmě pokud ji doma ještě nemáte, já mám třeba pro sichr dvě)
2. Pustíte ji (je) na svobodu ke kuchyňské lince (viz. foto) a vyslovíte přání
3. To je vše. Pak ještě chvíli počkáte (maximálně půl hoďky) a už stačí jen foukat na lžičku

Den 43.

Včera se začalo zdít přízemí. Je zřetelná poloha garážových vrat a vstupních dveří. Dnes se také dodělaly schody do sklepa. Betonový monolit, jako strop.

Rybíz, Biaggi a ženich

Rybíz

Dva měsíce Andulka obšlapuje zelený kuličky a trpělivě čeká na červenou.

Teď, po návratu se dočkala. Z řídící věže dostala povolení ke startu a … let trval pět vteřin. Pilot plive a zároveň vysílá záhadný i-se-í, i-se-í. Proháním to svým dekodérem s nejčerstvějším upgrade, … jo, jo … kyselý, kyselý.

Biaggi

Po delší pauze si Andulína vzpomněla na motorku. Je to taky možná reakce na Markétino včerejší vyvěšení černé vlajky, neboť její loser žlutej zas nevyhrál, (a to i přesto, že Sete s Valem spadli). Tak mamince zvedala náladu, no.

Ženich

Na náš hrad Mistruwitz také zavital svobodný (ženatý) rek a šlechtic, Jácob z Přerovu i z Brodu KB (dřiwe Brodu Českégo) v družině i se svojimu synu korunímu, Davidoffu.

Pánu i synu, naše panstwi mnohých veselosti poskytnuti mohlo a žíně naša i nástupnice stolce našeho, Anna z Mistruwitz, Polžic a Bezdružic, v mužném jinošském šofru traktorowému zalíbení našla i pokyn svůj k jevo zařazení na list čekatelů widati nám dala.

Den tento, aktivit množství nabízel i všichni družníci, do puntíku možností těchto, snažiliť se využíti. Doporučujeme kliknouti i gif animovani podrobně shlédnout.

Den 40.

Zatímco jsme týden čurali do moře, tak na domečku vyrostly základy i té druhé nepodsklepené části. Teď je tam samý šalunk a zasychající beton. Foceno z detailu, šalování vypadá jako vodní stavby.

1. pohled ze severu
2. jižní stěna z JZ
3. z JJV
4. ze SV

Tak ta síť …

Ve čtvrtek a v pátek GPRS padalo. No, jak říká inspektor Bouše a obvodní gynekolog, Balkán a otec je vždy nejistý. Takže doplnění posledního dne proběhlo už z domu.

Hlášení …

… pro další turnus (z Brna). Je nám to velice líto ale pěkné teplé počasí pokračuje. Semo tamo zafouká větřík ale pouze teplý, před ním je lépe se schovat dovnitř. Moře osvěžující (23° C), noci okolo 22° C (na terase). Teplota vzduchu mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední je přes 30.