www.spaceIL.net

… jen tak …

Prší

Den 93.

Podkroví

Na stavbě je nového jen to, že jsme po podrobném prozkoumání plánu podkroví (s pravítkem a kalkulačkou) přijali návrh stavebního dozoru na zvýšení obvodových zdí o jednu řadu cihel. Sklon naší střechy bude jen 30°, což znamená, že každá další řada cihel zvyšuje podkroví a zkracuje nesehnutý přístup (kráčíte, aniž byste se museli sklánět před střechou) k obvodovým zdem o 43 cm.

V absloutních číslech to není moc, ale v našem případě to je zkrácení (pro člověka mé výšky) původní vzdálenosti skoro o polovinu. Bez dodatečné řady cihel bych dřel hlavou střechu už 1,05 m před okrajovou příčkou, takto to bude jen 62 centimetrů.

Že budeme mít pálenou tašku jsme rozhodli ještě, když staveniště byla zahrada, medem, srdím, muchomůrkami a petrklíči oplívající. Po té, co z ní zbylo staveniště, betonem, cihly a šutry zvýcí, navíc ve fázi, kdy skřítkové tesaři brzo naběhnou na svůj stoletý úkol, jsme zodpovědně prohrabovali katology Tondachu, abychom vybrali ten správný typ.

Po dvoudenním pečlivém zkoumání parametrů, funkčnosti a vzhledu jsme vybrali dva typy

• Falcovku
  
• Jirčanku
  

Vlastně kecám, jeden den nám trvalo z patnácti typů zúžit výběr na dvě a další den trval porod, kterou z nich. Mimochodem zákazníci betonové konkurence Bramac ušetří jeden den, protože tam jsou použitelné tak maximálně dvě, Alpská taška a Moravská taška, přičemž 85 % lidí volí tu Alpskou (alespoň, jak je vidět při projížďce zdejší kotlinou), která vypadá zhruba jako Jirčanka.

Po zohlednění všech (i neexistujících) argumentů jsem rozechvěn, cítivše, že jsme se konečně dobrali zodpovědného výsledku a pečlivě rozlouskli úkol s dopadem na celý život, zvedl telefon a zavolal vrchnímu tesaři, že budem chtít Falcovku.

Celá naše dvoudenní mravenčí práce se ve vlnách sítě GSM rozplynula během tří minut. Šéf tesař mi vysvětlil, ať si nevymýšlíme speciality, že není problém to teď sehnat, ale že s náhradami a doplňky je to horší a proč si prokrista nevezmem Francouzskou, která, když už chcem pálenou, je 80 léty prověřená a zaručeně vydrží. Když jsem se ještě poptal na Jirčanku, tak řekl, že ta se sice dává víc, s náhradami problém nebude, ale není tak kvalitní, jak Francouzská (vyrobená v Hranicích) a … bylo to. Odklepl jsem mu Francouzskou, katalogy hodil do kamen a šel si po svých. Dva dny nimrání, pak slabé tři minuty hovoru a všechno jinak.

Jen ještě dodám, že to není tak, že by mi vnutil něco, co jsme vůbec nechtěli. Francouzská taška vypadá jak Falcovka, jen má nepatrně hlubší a zakulacenější drážky (na webu Tondachu mají dokonce obě stejný obrázek) a my ji měli ve výběru na třetím místě. Dobře ji znám, má ji teta ze Žeravic, na baráku i na mlatevni, což jsou objekty oba postavené za první Republiky a pokud jde o tašky, tak na střeše podle současného stavu budou ležet ty samé ještě nejméně takovou dobu, jakou tam už leží. Jestli jich je na celé střeše asi deset prasklých, tak je to moc.

Do nejužšího finále jsme Francouzskou vlastně nezařadili jen proto, že mi přišlo, že je všude a chtěl jsem zkusit něco trochu odlišného. Klasické extrabuřty, teď je mi jasné, že její rozšíření není nedostatkem invence a nápadu majitelů domů ale, jak pravil tesař, její ověřenou dlouholetou kvalitou. Zbývalo zjistit už jen poslední, do duše se vkrádající detail, jestli šéf tesař není v Cibulkových seznamech agentů zapsán pod krycím jménem Tonda(ch).

Nebyl, v Jablonným teď pokládá Bramac, tak zaplaťbůh za něj a jeho, doufám, nestranné zkušenosti.

Tanec v podkroví

Den 89.

Trochu jsem se tentokrát opozdil s pravidelným zpravodajstvím o stavu cihel a betonu na našem domku.

Cihly jsou komplet, myslím obvodový a nosný, příčky příjdou až po střeše. I základní betonové desky a schodiště jsou hotovy. A pro čtenáře, kteří staví spolu s námi a kteří se s námi rádi porovnávají, dodávám, že tento stav trvá již od minulého čtvrtku, tedy ode dne 85. Prosím je tedy, aby si nezapomněli poznačit změny ve svých harmonogramech.

Teď se ještě kropí schodiště, uklízí trochu binec kolem stavby a hlavně se čeká na střechu. Ta je plánována někdy na první zářijovou dekádu. Doufám, že to proběhne bez komplikací a že si nebudu muset vybírat kouzlo na dalších sto let dopředu.

Teď si se zprávami ze staveniště můžu dát na asi týden až čtrnáct dní pauzu.

Všechny cihly na místě, komín skoro stojí, chybí vám tu nějaký budovatelský patos, ne? Tak jako bonus dodávám, že třetí fotku jsem nazval Stairway to Heaven (Schody do nebe). Čímž jsem si dávku patosu vybral na dalších dvěstě let dopředu.

Hundertprozentig víkend

Tak zatímco jedna … pohodička s italskými manekýny (sebevrahy) na mašinách …

… tak druhá, taky v pohodě … adrenalinfest na skluzavce.

Už bez drog

Včera to dealer definitivně utnul a nechal tu malou závislačku napospas. Poprvé před spaním nedostala svoji dávku mlíka a … kupodivu nehla ani brvou.

Poslední měsíc už dostávala jen večer před spaním s tím, že se budeme snažit to nejpozději než ji budou dva roky ukončit. Minulý týden měla od čtvrtka až do neděle špatný spaní, budila se o půl třetí v noci, hodinu dělala docela ródeo a mimo jiné chtěla pořád i nakojit.

V pondělí a úterý jsme byli už tak nevyspalí, že dealerovi došla trpělivost. Řekl(a) Andulce, že mlíko je jen pro miminka, že už je velká holčička a že ona už si může dát třeba perník (jako další postupnou drogu).

Karkulka a chaloupka a šlo to i bez drog. Jinak foceno v zatažené místnosti časem 4 s.

… jen tak …

Polivčička byla?

Je to tu jak ve školní jídelně.

Ze života hmyzu

Bajka, drobný literární útvar, kde si lidé berou podobu zvířat aby poučný příběh, o který jde, nepůsobil příliš ploše a odhaleně.

Na fotkách je výjev z bajky o vosách, které mlsaly Gambáč tak dlouho, až dopadly moc špatně.

A teď krátké zamyšlení, jak jsem na tom já.

Hmm …, sapristi …, pravdy se asi nedoberu, protože mám dvě plnohodnoté leč zcela protichůdné varianty.

• Jsem na tom dobře, protože v jiném případě bych nebyl tak velkorysý abych vosám nechával čtvrt džbánku.
• Jsem na tom bledě, když mi zavřeli moji hospodu se Šerákem, šel jsem z absťáku pro srajdu Gambáč (to je, jak když v Rusku z nedostatku paří indulónu).

Tyto fotky jsou vyjímka, přírodniny mě normálně nijak neberou. Je to tu vlastně jen proto, že se mi náhodou podařilo trefit, jak jedna vosa létá nad hromadou pozůstatků svých kolegyň.

Jinak je ještě zajímavé, jaké okecávačky s bajkama a další (i koholíka ze sebe udělám) dokážu vyplodit, když potřebuju nenápadně protlačil nějakou mimo téma fotku.

Den 83.

Týdenní stříkací odysea skončila, začíná se zdít podkroví. Teď prý bude hicna, tak by to mohlo být rychle hotový. Jedna řada cihel už je celá, zbývají poslední dvě. Některé rohy jsou už komplet.

Včera jsme na přání Marke, Peti a Marty koukali na Mexičana (hlavně, jen a především kvůli Bradovi!).

Pomsta je sladká, čtenáři Reflexu a modří vědí …

M: Hilda říkala, že Majk vypadá trochu jako Brad Pitt.

P: Ty jo, ani bych neřekla, … Majk ho má takovýho.

M: Ale Hilda říkala, jako že se chová jako on! Že je jako hodnej.

P: Ten páteční dýdžej to umí líp!

M: A to jako myslíš, že Brad ho má malýho?

P: Mm, brácha našel na netu nějaký fotky.

M: Hilda je stejně blbá.

P: Hele, nemáš ještě číslo na Majka? Možná bych šla v pátek s ním.

Jen ještě dovysvětlení. Ty fotky nejsou hraný, holky nevěděly, že je fotím a tím míň, že z nich udělám Hanu a Hanu. Já jsem to v okamžiku focení taky nevěděl, jen sem si tak u piva střílel ty jejich emoce při probírání veledůležitých novinek. Do komiksu jsem to narval až jako pomstu za Brada.

Domácí úklid …

… je hračka, pokud ovšem na něj máte lidi, samozřejmě. U nás se o to perou i návštěvy.

Žiju v jámě lvové. V jámě plné lvích pracantů. V jámě kde makaj i lvíčata.

Držkopád

Andulka včera spadla. Vlastně spíš hodila pořádnou držku. Pádu hlavou na beton z půl metru se jinak říct nedá. Odnesla to naštěstí jen malými strupy na nose.

Byla s Marke ve skladu, dělala trošku blbiny na nájezdové rampě a spadla dolů. Marke byla asi metr od ní, viděla to a navíc měla pocit že slyšela křupnutí. Je tu zrovna Marta, tak na ni koukla a snad je všechno v pořádku. Marke říkala, že letěla přímo na obličej a myslela si, že si zlomila nos. Ale je to dobrý, za 20 minut už o tom nevěděla.

17.49 Aktualizováno
Ta ranní fotka přece jen nebyla dostatečně popisná, schrastil jsem jinou, kde jsou útrapy skladnice-čekatelky doufám průkaznější. Ono, když se na to dívám, tak to vlastně není asi nic moc, ale jsou to první strupy v obličeji a pominout jejich zvěčnění, to nemůžu.

Den 75.

Po delší době jsem kromě peněz přiložil k dílu i ruku. Zasychající beton je v parném počasí třeba kropit aby rychlým zasycháním nepopraskal. A posílat sem až z Lanškrouna někoho kvůli desetiminutovému kropení by byla dost průda.

Celý strop je překrytý filcem, který dobře drží vlhko a zabraňuje prudkému vysychání.

Vzhledem k tomu, že kontrakt na kropení mám podepsaný až do pátku, nic zaznamenáníhodného se tady až do konce týdne zřejmě nestane.

Páreček stříkajících kýčoidů. Tentokrát jsem v tom ale nevinně. Foukalo totiž od východu, abych se nepocákal (a hlavně objektiv) musel jsem být otočený k západu, tam, sapristi, bylo to zpropadené slunko, nikde žádná clona a tak nezbývalo než clonit hadicí a proudem vody. Stříkač jsem mimořádně šikovný, stříkám zprava i zleva a opačnou rukou navíc stíhám zaostřovat a mačkat spoušť. Stříkám dobře, stříkám rád.

U Česílka

Tropické brněnské podnebí donutilo vodníka dědu Česílka zpřístupnit pro obyčejné smrtelníky malou vodní nádrž, kteroužto běžně používá maximálně na chlazení piv. Tím zpřístupněním je myšleno vyčištění, jinak teplota byla ponechána na takové úrovni, aby svědčila více pivům.

Andulína u vody jako obvykle. Nejdřív velký přemlouvání, jestli to nechce zkusit. A pak násilné odtrhávání, když už bylo potřeba skončit.

Holčičky moje

Na návštěve v Žeravicích.

Náš domek má v průběhu realizace, z mého pohledu, tři větší dějství.

1. strop nad přízemím, 121 m² betonového monolitu, 2,6 t armatur, 33 kubíků betonu (hustota betonu je ρ=2400 kg⁄m³, což dává hmotnost 80 t; pro srovnání, bojový tank váží jen asi 30 t), 276 kůlů dřevěných podpěr),
2. střecha (osmkrát lomená, valbová bez štítů, 10 střešních oken)
3. instalace vytápěcí soustavy (198 m² podlahového topení, tepelné čerpadlo, 400 m² podzemních kolektorů na zahradě).

První z nich je zdárně hotové.

Zase panorama, sorry. To rameno nad domem je stroj, jehož existence mi byla až donedávna utajena, pumpa, která dokáže z míchačky hnát beton prakticky téměř do libovolné výšky.

Papínek vs. Paparazzi

Noclehárna

Andulka už odmítá spát v postýlce (po dovolené, kde nebyla postýlka a taky po těch čtrnácti dnech, kdy spala s dědou nebo babičkou). Tak jsme jí dovezli z Čermný pohovku a zasunuli vedle letiště. Postýlku z druhé strany jsme museli nechat, protože Andulka v noci hodně cestuje a pravděpodobně bychom ji neustále sbírali ze země.

Máme to teď jak v hromadné noclehárně. Jedna velká betla o rozměrech 190×265 cm.

Foceno ve třičtvrtě na sedm ráno, omluvte prosím zhoršenou kvalitu modelek.

Glázny

Asi před třemi týdny dovalili Piráti Andulce betálný zrcadlovky (nějaký malý koholík si je zapomněl na Oboře). Andulku v té době brýle moc nebraly. Ovšem uplynul nějaký ten prudce slunečný pátek a situace se skoro obrátila. Chodí v nich i doma a dokonce i tam, kde je těžko vidět i bez brýlí.

Den 69.

Ke dni s tak přitažlivým pořadovým číslem by se slušelo poznamenat něco vzrušujícího, tvrdšího, napíšu Vám tedy něco o betonu a armaturách.

Odpoledne jsem seděl s komplem doma a měl tak mimo jiné i perfektní výhled na stavbu. Všim jsem si, že dnes tam stála auta nejen stavebníků, ale taky šéfů a stavebního dozoru. No, buď se něco podělalo, říkám si, nebo se schyluje k nějaké zásadnější akci.

Byl jsem večer na vizitě a všechno samozřejmě nasvědčuje brzké invazi z betonárky. Na větší části plochy stropu je už armatura, není to síť rovnou z výroby ale mnoho jednotlivých tyčí (o průměru asi 1,5 cm) sdrátovaných ručně do sítě. Ta klasická hotová síť má tyče viditelně užší, tak počítám, že tyto jednotlivé tyče, které se sice musí ručně spojit, jsou tu kvůli větší pevnosti.

Na každém druhém křížení je omotán kus drátku, který drží tyče v požadované poloze. Chci naznačit, že je to doslova ruční práce pro několik mravenců minimálně na tři až čtyři dny (plocha stropu je 121 m², tyče jsou od sebe vzdáleny 10 cm, na dva decimetry plochy připadá jeden ruční drátový spoj, to je dohromady 6050 spojů!). Koukal jsem na to zblízka, spoje byly docela podobný, to snad doufám na to mají nějakou mašinku. Pokud ne, tak aby to bylo za pár dnů, tak je to hokna pro celý mraveniště.

Návštěvní den

Včera k nám dorazil (mezi jinými milými hosty) na přátelskou bilaterální návštěvu i přítel Markonen (též zvaný Zlý) se svojí ženou Sudličkou. Píši dorazil, neboť trapným dopravním prostředkem (asi ho taky znáte, autem) poslal jen Sudličku a sám přiletěl na padáku poháněném vrtulí.

Před přistáním trochu podcenil spojení s řídící věží, a ze tří runwayí si vybral runway no. 3 PodHubálkovejma, kde naneštěstí týden před ním přistálo i naše dobytčí stádo a které, jsa velmi konzervativní, tam ještě stále spokojeně setrvávalo.

Po rychlé záchranné akci (přistání bylo hladké leč stádo velké rohy má) jsem se pídíl, jak M. (t.z.Z) postupoval při výběru místa k přistání. Markonen (i přes svůj Zlý pseudonym) je hodný, velmi skromný a nanejvýš ohleduplný člověk, svým přistáním chtěl, dnes už tak notně poškozenému, životnímu prostředí způsobit co možná nejmenší újmu a vybíral si pastvinu co možná nejožranější aby zbytečně nepoškodil trávu na ještě nespasených lukách. Stáda (ve stínu sousedního lesa) si všiml až po té, kdy už rozjetý přistávací manévr nemohl vzít zpět.

Svým přistáním rozčeřil línou komunální atmosféru naší obce, kdy se právě každý snažil v líném letním podvečeru urvat na zahrádce před hospodou ještě nějaké to nedělní pivo, vědouc, že zítra se fachčí a hladina alkoholu musí vydržet až do odpoledních hodin, než skončí směna. Obecnímu kronikáři taky dost rozoral léty neměnný harmonogram obecních slavností (Hasičský bál, Lidovecký bál, Chovatelský bál, Vítání jara, Vítání léta, Vítání prvňáčků, Vítání občánků, Půlnoční mše, Silvestr) a místním dětem svým přistáním vytvořil program, se kterým se nacpal přesně mezi léto a prvňáčky.

Měli jsme čest pohostit Ing. Markonena Kašpara i s chotí, manželé se zdrželi do pozdního večera a odjeli až po té, co kolemjdoucí ponocný významně vytáhl kapesní hodinky a odhoukal jedenáctou.

Ještě k fotodokumentační stránce, byl jsem přistáním na obsazenou runway natolik překvapený, že jsem úplně zapomněl fotit. Třeba full-doublefull-full nějakého pana Valenty z nedalekých Štítů jsem chladnokrevně střílel jeden za druhým, takové neškodné motáky. Ale tohle ani takový reportérský bard jako já, dobytkem a traktorem protřelý, neustál. Foto chrabrého přítele Markonena a jeho drahé choti mám pouze z malého přátelského večerního posezení.

Den 67.

Podpěrné kůly jsou už hotový (kam se na délku kůl party hrabou nějaký open-air techno-party maratony), montují se armatury, tentokrát z nějakých ještě o dost silnějších tyčí. Toliko betonu, to nebude rodinný dům ale protiletecký bunkr.