www.spaceIL.net

Horst Peetrson

Dnešek byl pro mě neuvěřitelně šťastným, nevysvětlitelnou náhodou jsme při dnešním výletu po okolí Jabloného potkali světové eso současné makro-fotografie, německého piráta a sněhoprknaře švédského původu, pana Horsta Peetrsona.

Měl jsem možnost krátce jej pozorovat při práci, ulovil jsem jeden malý portrétek, ale nechtěl jsem mistra moc rušit. Výsledky jeho bádání se beztak brzy potěším v některém z dalších vydání National Geografic.

Za zmínku stojí ještě mistrův početný tým, měl s sebou dvě pěkný sympatický kočky (to asi pro inspiraci, kaňour jeden) a jednoho asistenta, od pohledu taktéž sympaťáka, ale jak se později ukázalo, němého.

Podzimní spam

Na zahradě

Na fotbale

Při vědeckém výzkumu kravích bobků

Výraz bobky zarputile užívala Andulka, marně jsem ji několikrát upozorňoval, že při této velikosti už je správným vědeckým termínem výraz hovno.

Odpolední výlet

Až doma jsem z fotek zjistil, že barvami bund a čepic jsme s Andulkou byli asi jak nerozluční bratři Eurocard-MasterCard.

Den 154.

Trvalo to dlouho ale každá voda jednou steče dolů, Stázina se dostala Kubovi za ženu a spaceILům konečně dodělali střechu. Včera přijelo velmi nenápadně auto, z něj vyběh hbitě jeden skřítek a tři zbývající hřebenáče položil rychleji, než by Klaus přestřihl pásku k novému úseku dálnice.

Fotit to nemá smysl, vypadá to pořád stejně. Namísto oslavných fotek jsem zvolil oslavný vzhled webu. Tašky nahoře barevně odpovídají reálu a barvou pozadí k nim ladím budoucí barvu omítky. Vím, kdysi jsem poznamenal, že bílá omítka je neměnná konstanta, to byla ale samozřejmě jen vytříbená perzifláž. Barva rámečků kolem fotek je snaha o imitaci barvy světlého dřeva, kterou plánujeme na okenní rámy.

Také jsem kdysi poznamenal něco o třech dějstvích a jsem rád, že máme zase další z krku.

Poprvé ve vlaku …

… jela minulý týden, ze Žamberka do Bohousové. Poprvé ve vlaku s reportérem to bylo dnes. Celou cestu (Brno—Třebová—Ústí n. Orl.) byla v poho, velkou část cesty jsme řešili rozdíl mezi průvodčí a výpravčí, a dále, proč není možno si přesednout (Andulka hodně žadonila) do toho kupé, které se odráželo ve skle za oknem.

Na nádraží v Ústí nás vlak vyplivl ve třičtvrtě na devět večer, nikde ani noha, než pro nás Marke přijela, tak Andulka omávala všechny projíždějící rychlíky a naháněla výpravčího, který se ploužil stále kolem a všude provokoval se zelenou baterkou.

Světla, tma, odlesky, idealní spouštěcí mechanismy pro moji rozmazávací, slabobleskovou (weak flash), dlouhočasovou (1⁄4 s), deviaci.

Andulka

Napínán donekonečna rozvleklým tempem dokončování střechy (které už se táhne déle, než milostná předehra), úplně opomíjím něžnou část mé smečky. Dnes pár fotek Té menší, bez ladu a skladu, jak jí ten život jde.

Fotky Té větší přijdou taky. Nausea a pravidelná raní (celodenní) zpětná peristaltika jícnu i další z drobných radostí posledních několika týdnů už odezněly. A snad i zrada na svých nejlepších přítelkyních, které pro pravidelné denní rozhovory posunula až za hluboké rozjímání se záchodovou mísu, bude odpuštěna.

Den 147.

Až na oplechování komína (na fotce není vidět) a v důsledku toho ještě tři chybějící hřebenáče (pozorné děti to na první fotce uvidí) je střecha hotová.

Okrasné střešní prvky, demonstrující naši nepostradatelnost a technickou vyspělost, jako antény, satelity, ápéčka, routery a heliport se budou dodělávat postupně, jak bude potřeba. Třeba nákup vrtulníku jsem musel ženě vinou drobné disproporce v rodinném cashflow odepřít a i přes její silný protest odložit až na příští Vánoce (což má teď aktuálně za následek, že například s instalací heliportu a řídících radarů nemusíme tolik spěchat).

Prostorného podkroví si budem užívat ještě asi 14 dní, pak už se začne se stavbou příček a ze stavby hrubé se, jen tak mimochodem, pozvolna přesuneme do stavby vnitřků.

související fotka: Podkroví ze zprávy Den 128. z 1. října.

Den 141.

Já vím, už to asi začíná být nuda, ta střecha totiž pořád ještě není komplet.

Dnes byl přítomen jen jeden skřítek. Matlal se s hřebenáči, přijel až kolem desátý a vypad už před pátou. Jak tu není jejich šéf, tak pracovitost upadá.

No, hlavně, že si k nám vyvěsili fangli s reklamou.

Den 139.

Střecha dnes pomalu zamířila do velkého finále, po dnešku jsou dvě třetiny pokryté, zítra, nejpozději pozítří budou tašky i s hřebenáči a dalšími tisíci malými aninevímjaxevšichnijmenujete na místě.

Fotky jsou bohužel zase jen při západu a po západu slunce, čili mírně nevěrné barvy. Jakmile se skřítci zase přes den zahrabou, nafotím to pořádně.

Andulka s mouchou, housenkou a rezavým mravencem

Trávíme víkend s Pimpou a Gogem. Gogo ve volném čase hraje v takovém správně švihnutém divadelním ansámblu, kde si často a rádi hrají na hmyz. Gogo má kostýmy rolí, které znamenaly zásadní přelom v jeho herecké kariéře doma a tak Andulka nestačila koukat.

Den 134. Doplněno

Včera jsem to stihnul relativně za světla. Střecha je komplet zakrytá, už je konec vnitřním bazénům a pročuraným zdem. Tašky se dodají někdy koncem příštího týdne a střešní okna až bude horší počasí, tak je to dohodnuto s tesaři. Tím, že nás vzali, se jim posunul harmonogram a dokud je jakž takž pěkně, mají na práci další neodkladné případy. Tady je vše nutné provedeno a domek může začít vesele vysychat.

Ve svých SpaceILows XP se mi na malou chvíli podařilo shodit jedno z věčně otevřených pop–up oken se spuštěnou aplikací Fóbie_z_výšky.exe, a dokud je celá střecha zvenčí schůdná jak po žebříku, podnikl jsem prvovýstup jižní a jihovýchodní stěnou až ke komínu.

19.54 h, Doplněno:
Dnes kolem páté přijel náklaďák s paletami tašek a střešními okny.

Tak rychle jako tentokrát jsme na stavbu ještě neutíkali, na skutečnou barvu tašek jsme byli hodně zvědaví. Před několika týdny jsme při výběru dospěli k tašce s označením Francouzská 12 a při férovém objednávání před čtrnácti dny jsme ještě změnili barvu z původní režné na červenou engobu. Barva režné byla jasná (je na každé střeše), barvu červené engoby jsme znali jen z papíru.

A máme radost. Barva se velmi blíží tomu, co jsme chtěli. Podle mě mohla být i maličko tmavší, hlavně ale, že to není nějaká sytá červená, třeba jak na zákazu vjezdu do jednosměrky. Marke by zase klidně brala malinko světlejší, takže nakonec to, co máme, je vyvážený a velmi přijatelný kompromis.

související zpráva: Jakou pálenou tašku? z 27. srpna.

Den 132. Aktualizováno

S focením je to teď trochu obtížnější. Tesaři jsou docela dříči, jedou od sedmi od rána zhruba do šesti do večera a když se dostanu na barák o půl sedmý, už je tma. Fotit barák odpoledne, když tam ještě jsou, je mi blbý, nerad bych byl za Japonce, takže číhám až skončí.

Za pár dnů se namontuje 60 kg měděných okapů a bude potřeba zaopatřit stavbu přes noc. Měl jsem dneska pujčenou jednoduchou infra kameru a výsledek mě překvapil. Dole je vidět srovnání té samé situace přes foťák a přes kameru. Myslím, že by to mohlo stačit.

Budu snímat s frekvencí 1 obrázek za sekundu, posílat si to wifinou na server a pokusím se napsat skript na vyhodnocování určitého procenta změn mezi následnými fotkami (existence postav, stínů, navíc ty okapy budou zřejmě, podle už upevněných držáků, dost zářit, takže taky změnu intenzity světla v určitých bodech) a podle toho spouštět alarm.

6. října, 6.54 h, Aktualizováno
Hm, tak jsem se ráno z toho bezpečnostního snu probudil a můžu přemýšlet dál, jak se asi zabezpečuje barák, kde ještě nikdo nebydlí a kde jen tak visí populární sběrná surovina.

Den 128.
aneb Střešní spam

Ze střechy je kompletní zatím jen vazba (to není zdaleka vše, to máte palubky, fólie, latě, tašky, úžlabí, koryta, držáky, svody, zachytávače sněhu, střešní okna, izolace, komín, světlík, hromosvody, anténu, satelit, ápéčko, router, heliport …), tudíž zdaleka ani ne polovina.

Odpolední babí léto a červ, který pronikl skrze známou bezpečnostní díru v šunkoflecích, kterých mám plný žaludek, mi deaktivovaly osobní antispamový filtr a navíc mi na různá ípéčka v mozku systematicky posílají páteční pakety endorfinu. Výsledek, v podobě nekontrolovaného výronu fotek, je vidět na konci.

Jinak nám denně na webu rejdí Googlebot, jsem zvědavý, jak si poradí s prvním odstavcem. Zda to bude považovat za naivní stavařské SEO, či mě konečně v related: správně zařadí po bok Svěráka a Smoljaka, kam už nepochybně dávno, svým vysoustruženým stylem, patřím.