www.spaceIL.net

PF 2005

Zítra už se s naším spřežením vydáme na přátelskou návštěvu do Wip-rachs-mo-lung-ma-dorf, tibetské osady na hraně civilizace, kde sníh a led přecházejí v nebe a kde v ethanolových meditacích překročíme sebe sama i nový rok.

Takže pac a pusu až do příštího týdne.

Vánoce

V průběhu Vánoc se přihodily dvě drobnůstky.

Andulka se poprvé postavila na lyže (fotka je až ex post, protože jsem u pokusu fungoval především jako šlepr, startér, asistent a jeřáb), ujela z kopečku před barákem, podél rybízu, odhadem 2 metry. Pak ještě asi čtyřikrát. Potom jsem asi o půl metru zvednul startovací nájezd čímž se série úspěšných pokusů přerušila. Malý skřítek lyžník se dole měkce položil a zcela bez emocí usoudil, že je čas věnovat se zase něčemu jinému. Návrat nevyloučil.

No a o den později jsem inkasoval dort s číslem třicet. Marke dostala v předstihu taky jeden, a dohromady jsme dostali ještě jeden, velmi vzácný, protože švica běžně vaří jen o něco hůř než Bridget Jones, tentokrát ale skórovala a její příspěvek do sbírky byl plnohodnotný. Andulka si propočítávala kolik je třicet a třicet, a zároveň důkladně zjišťovala zda-li se někde nevyskytují nějaké želé bonbónky.

Rallye Tisíce pastvin pokračuje

Ani v tomto krásném čase neutichly motory spřežení. Stál jsem se svojí reportážní kamerou v nejobávanějším místě dnešní erzety, na muldě Fekálce. To je tam, kde se stráň rozbíhá v pastvinu.

Cestou zpět jsme to otočili kolem zasněženého Casina.

Boby pekáč

Se svojí malou Husky jsem vyrazil již za rozbřesku, pokořit jízdou v bob Lánický traverz. V mrazivém ránu dosahovala teplota místy i −50 °C. Na těchto místech už nerostou stromy, ani kosodřevina, zde ční k nebi pouze kmínky Pahýlníku Himalajského (Ohradnycus Electritia), nejodolnějšího organismu, kterému stačí ke spokojené supravodivé existenci teplota jen pár Kelvinů.

Husky je ještě malinká, na prvních 100 km jsme si tedy role vyměnili a v opratích jsem byl já.

Lánický traverz byl potupen krátce po obědě, nazpět už táhla Husky. Domů jsme dorazili ještě před soumrakem, do zad nám foukal turbulentní pomocník Aljašmistr niño o rychlosti 230 km⁄h.

Na závěr jako vždy, autoportrét pokořitelů.

Čekání na Godota Zímu

… no, nekoukejte na mě, pani, já za to nemůžu, že nedovezli, zkuste to příští tejden. Koukejte támhle na mladýho, zabedněnej, všecko má v rychtyku a taky to honil zbytečně, vůl jeden …

Vanilkové rohlíčky

Andulka se zase k něčemu nainstalovala, jak je jejím dobrým zvykem a jak je jejím dobrým zvykem potom usnula za bílého dne. Tentokrát ne tak dramaticky u jídla (ani jsem to nefotil), ale jednoduše si lehla na holou zem, převalila se na bok jako malej čuník a schrupla si.

Docela náročný masný víkend

Tak začalo to zhruba takhle, …

… pokračovalo zamlženým (množstvím vypité kořalky) zátiším s nedojezeným tatarákem, …

… další den následovaly fondue, …

… polosyrové maso, kořalka, pivo, zeppelini do ucha, to jednoho neuvěřitelně nakopne …

Soulož přes síť

Takhle to vypadá, když mi v kanclu přes síť souloží dva komply. Můj výslovný příkaz k ukončení (síťová připojení - odpojit aktuální připojení) odmítly poslechnout, vesele si souložily dál, a ještě se posmívaly.

Kuchyň - první návrh

Po nějakém čase, věnovanému vydělávání peněz, je opět na čase přemýšlet, jak je s co největším gustem utratit. Mluvím samozřejmě o domečku. Vůbec nejlíp se prachy utrácejí za ty největší blbosti, což mi připomíná, že naposledy jsme skončili s projektováním kuchyně.

Ze základního návrhu architekta, který zabil několik funkcí jednou geniální ranou (slovní hříčkou mimicky naznačuji, že návrh měl opravdu koule) jsme už jen drobnými úpravami dosáhli námi zamýšleného rozmístění. Tedy vyjednávání ještě nejsou u konce, byly, jak už jsem napsal, přerušeny naší vášní monetárně-sběratelské povahy, ale základní skelet je, troufám si tvrdit, hotový.

Z webu IKEA jsem si stáhnul docela povedený (na to, že je volně ke stažení) kuchyňský plánovací program. Protáh jsem přes něj (a pak ještě přes photoshop) ten náš současný návrh a takhle to zatím vypadá.

Abych popsal koncept podmínek a požadavků.

• Základní věc, zamezení pohledu z obýváku do kuchyně při současném začlenění kuchyně do obývákového prostoru a zachování průchodnosti k jídelnímu koutu. (šalamounské zadání ve smyslu, pořídíme si psa, místo bude mít v obýváku naproti krbu ale do obýváku nám, kluk jeden chlupatá, nesmí)
• Druhá věc, mít vše důležité maximálně na jeden krok (tj. uzavřenější ze čtyř stran) při současném zachování dostatečného prostoru pro příležitostnou sounáležitou práci několika lidí.

Prostě aby pro jednoho, dva lidi bylo vše opravdu po ruce (tj. nic velkého) ale zároveň kdyby bylo potřeba aby se tam vlezlo pět lidí a měli dost místa (jedná se nám funkčně, jak my odbornící slangově říkáme, o klasický autonomní kompakt s intrahypermodulárkou se zápornou druhou derivací při konstantním půdorysu).

Čísla na obrázku označují 1 - skříň s vestavěnou troubou ve výšce pracovní plochy, 2 - skříň s vestavěnou lednicí, 3 - dveře do špajzu. Na obrázku nejsou dveře z chodby do obýváku.

Jak říkám, toto je první skica. Přes ten IKEA program se mi tam nepodařilo propasírovat bar, digestoř a ani polopříčku na konci linky nalevo od okna. Taky skříňky a police tam mají dost fádní, respektive skoro žádné a bude to potřeba přičmrknout ve phthshpu. Druhá verze budy brzy.

Čerti

Viď?

Ó běda! Hanba! Můj pevný genotyp, tradice a kultura v něj vpálené byly napadeny! Volám tě poprvé, mocný doktore Solferne, moje holčička, to milé sladké stvoření, krev mojí krve, zcela zřetelně a radostně říká to nejhorší možné slovo. To slůvko, kterým si každý v mém rodném kraji lepí, nevědomky a k pobavení štamgastů, na čelo cedulku já jsem cajzl, těší mě.

Dnes byla hodně sladká, maminko sem, maminko tam, tatínku papínku, to je náš hodný tatínek, tatínku pusinku ti dám na krev aby tě nebolelo atd.

No a k večeru jsme stavěli děsně složité konstrukce z lega a najednou to kotě povídá: Tatínku, postavíme maják velikej, VIĎ?. A pak to v několika obměnách zopakovala ještě pětkrát, pokáždé s úsměvem a pokaždé i s tím cajzlovským zaříkávadlem na konci.

A pak jsem si vůbec všiml, že to má napevno ve slovníku, že s tím háže na všechny strany, blbne tím taky mývala, medvěda, soba, psa, krtka i myš, prostě celou svoji radu mladších, krátce řečeno mám zavirovaný barák a nevím jestli na účinnou deratizaci už není pozdě. Krutá a bolestná epizoda v hnízdě plotňáka a štatlaře!

Tak snad už raději o něčem jiném. Jako správný hypochondr si hýčkám své zranění a zohavení a maximálně je ždímám k tvůrčí práci. Toto je další autoportrét, zranění je viditelné a má únava z nicnedělání na mateřské a z výrazů používaných mojí krví snad taky.

Z deníčku štolby

Můj autoportrét tu není jako vizitka mého neutuchajícího šarmu, ale jako důkaz krutovlády na hradě Mistruwitz pod pantoflem princezny Andulky Krasomily. Se servírováním lentilkového jogurtu jsem se opozdil jen o pět vteřin a takovou jsem ji chytnul až se mi zajiskřilo a je ze mě Joffrey de Peyrac.

Andulka Krasomila mi pak něžně olizovala tváře, střídavě jednu a druhou a informovala mě Tatínku, tady teče krev a tady ne, chi chi.

Vánoční odpočítávací kalendář

Zatímco jsem včera v 19.38 h pohodlně při uspávání usnul s Uspávanou (to je skoro jazykolam), Marke dala dohromady takové pěkné cosi, kde Andulka ode dneška od rána až do Štědrého dne vždycky pod nějakým stromečkem nebo domečkem najde dobrůtku. Stašně se těší každé ráno na překvapení a my ji u toho s radostí pozorujem.