archiv 2005
únor
←archiv 2005 leden | archiv 2005 březen→
Zimní spam — 2. díl
Dneska jsme jezdili výhradně dvojbob. Andulka je šofr, já funguju jako pytel.
A čo si Kefalín predstavujetě pod takým slovom bobování?
Protože mám za šofra ženskou je jasné, že stejně jako u čehokoliv jiného, vede ke kvalitnímu uspokojení delší cesta. Je potřeba souběžně splnit několik podmínek.
- rychlost — podmínka samozřejmě nutná, ovšem nikoliv postačující
- vypadnutí za jízdy — někde v poslední třetině dráhy je potřeba se tzv. vyklopit
- boby musí pokračovat v jízdě samy — je potřeba aby nám tzv. ujely a to je jako teprve pořádná švanda.
Další zimní spam
Pomalu vcházíme do sedmého týdne dokonalého pokrytí (operátor TrezkutahZima, síla signálu 30-90 cm), tak je těžké cvakat a nenarazit na bílo, obzvlášť když se tím Andulka dokolečka obaluje jak natěšenej šnycl.
Přes víkend tu taky byl ženich, přestože s Andulkou trávili nesčetně chvil spolu, ve vertikálních i horizontálních polohách, nikdy jsem to jaksi nechyt. Tak aspoň fotka zeťáka i s budoucím Andulčiným tchánem.
Tchán se zdá jako slušný člověk, přivez mi lampu výborného portského a dvě DVDčka, nějaké Legendy a Puritány. Ty filmy moc neznám ale to oblečené neoblečené děvče na obale mě zaujalo na první pohled (asi nějaká nová verze královny koloběžky, jo jo, on ví, že Werich, to je moje!)
Baruš & Co.
Sníh rulez! Designed, made and shaped by Baruš & Co.
Co ta holka kouří?!
Vrátila se z výletu z Prahy. Jely s babičkou vlakem, včera tam a dneska zpátky. Neviděl jsem ji asi 36 hodin, tak se s ní mohutně vítám. Ale co to, než odjížděla, tak do baťůžku dostala na svačinu nakrájený jablka a fidorku, a teď si zpátky snad veze nějakej sajrajt zelenej! Plácá, jako kdyby s babičkou smotly brčko.
Ahoj Andulko, tak jak ses měla?
Ty seš malej žlalok a já velyba.
A jaký to bylo ve vlaku?
No, nebyly tam mouchy ani vosy.
…
Tak jdem spát kotě, dobrou noc.
No, tak ke stautu, pšipavit, pozou, teď!
Technická — Vzkazovník
Zpřístupnil jsem tu jednoduchý vzkazovník, kdyby měl někdo náladu něco napsat, vzkázat, zareagovat, tak aby se mohl vyřádit. Vzkazovník bude pravděpodobně umístěn vždy pod poslední zprávou.
Při případném psaní pamatujte, že je to rodinný web, vysedává u toho taky Andulka (i když si přes to pouští krtka), tak se pokuste nebýt zbytečně sprostí, omezení nebo tak něco.
Je to celé takový pokus, vlastně chci jen otestovat, má-li smysl dodělávat sem komentáře nebo ne.
Pokud jste se sem dostali kliknutím v nápovědě, můžete se vrátit na hlavní stranu zpět ke vzkazovníku.
Díky chlope! Aktualizováno 2×
Tohoto betelnýho kořeňa (hoď čučku na foto), z orlickýho Eplu, sem pumpnul o prkno, kořeň navíc špicově kibicoval, takže sem hned z jedničky vařil machrvály (ovšem jen s kindošama na lóčce). Až na jeden těžké beksajt (pro ty, co nekérujó s Anglošama, beksajt je taková róra na kaďák a na cemr až ti augle hópno z ovaru) hotová balada. Hajfny se rojily jak šváby na škopek, tak už su taky jak toť ten Kotek.
22. února, 7.30 h Aktualizováno
Svým rodným jazykem
mluvím už jen při mimořádných manévrech, jakým může být něco jako první dopoledne na snowboardu.
Pro nerodilé mluvčí jsem si k předchozímu odstavci dovolil dopsat nápovědu.
Nápověda (Helfka pro cajzly)
Od tohoto skvělého chlapíka (koukni na fotku) z Jablonnýho, jsem si pujčil
snowboard, přidal mi k němu i pár dobrých rad a tak jsem mohl hned napoprvé zkoušet frajeřinky
(i když zatím jen na tréninkové louce pro malé děti). Až na jeden velmi tvrdý backside (pro ty, co
nemluví anglicky, backside je takový pád na zadek a záda až se Vám z hlavy vykutálejí
oči) to byla velká pohoda. Všude bylo spousta hezkých dívek, byl jsem jako Vojta Kotek v tom
filmu.
22. února, 8.13 h Aktualizováno
Tak jsem si ještě zkusil
nápovědu pro náctileté. Je to trochu přisprostlé (jak už ta mládež sem tam bývá), tak kdo jste
na některá genitální slůvka háklivější, tak to raději nečtěte, pro zachování věrného ovzduší
to tentokrát bez nich nejde.
Nápověda pro teenagery (vole nápověda ne; helfka mladém sokolům)
do tohodle božího typa (čum na imidž, vole ne) z jablonka sem dělal,
ať mi kurva přihraje ten svůj snoubič. von je to vole dost hustej profík, natůroval mě i slušnejma
kydama takže, ty krávo to bys viděl jaxem to hned hulil (a nemysli si, že jen někde
na rovince se smradama, jel sem z fleku černou, ty pyčo to byl kvalt). až na jeden
BACK-SIDE (to je ty vole dóst hustá záležitost, to je trick kdy jdeš vole zhusta na prdel,
hodíš záda a koupíš takovou vypalovačku, že seš na hodně dlouho pěkně vysmaženej) to byl
na pohodu džob. všude vole hafo kurevsky jedlejch roštěnek, sem se měl pomalu vole líp než ten debil
z toho můví.
… jen tak …
Naše kostky na slunecnice.cz
Jako grafik jsem teď oblíbený.
Když jsem část obrázku z našeho webu (kdysi vypadal takto)
zahlédl na webguru.cz, pomyslel jsem si svoje.
Když jsem jej včera zahlédl na slunecnice.cz
nemohl jsem uvěřit svým očím. Skutečně i ta slavná slunecnice.cz šíří mé dílko? Jsem rád, že se to líbí.
Nadávat jim za nedovolené použítí nebudu, myslím, že i tak jim dost lezu krkem. Jsem totiž používán jako výplň tam, kde je na stránce vyhrazené místo pro reklamní banner. Pokud tedy neseženou inzerenta, zaplácnou to spaceIL-bannerem. Čím víc zobrazených spaceIL-bannerů, tím menší zisk.
Byl jsem v životě lecčím, kdysi jsem dokonce kdesi, jako student na brigádě bral nějakých 9,8 % (přestože velké poutače hlásaly 0 %). Teď ale beru vše. Teda neberu, spíš nepřináším nic. Čím více mě je, tím hůř pro každého, kdo mě používá. Předzvěst úpadku, předtucha horších časů, soumrak tíhy, apoštol zániku.
Mám telefon!
Andulka s chutí telefonuje. Ostatně asi jako všechny děti. Vede dlouhé
imaginární hovory s Elkou. Vezme si telefon, hodí nás do lajny
(Ticho maminko, teď ticho, mám telefon!
) a začne:
Ahoj Elí!
…
Jak se máš?, Dobrý?
…
Jo, a kde máš Davídka?
…
Jo, jo, a ty nejdeš do školky?
…
Ehm, hmm, tak přijeď jó, a brzo jó. Tak čáááu.
Občas taky přes Elinku ventiluje svá traumátka:
… nóóó Elí, neboj, kakání nebolí víííš …
…
… nó normálně, bobky jsou měkký, nebój …
To všechno je běžný, žádná mimořádka. Ale dneska nás dostala. Vzala si telefon,
papír a tužku a povídá:
Ticho, ticho, já mám objednávku!
…
…ano, ano, a máte všechny novinky?
…
Ano, píšu si.
…
… jen tak …
1⁄13 s, F 2,0, f 100 mm
Na usínání
Suveréně největším šlágrem, který se v žebříčku TOP Good Night drží už od září, je pohádka jak pejsek s kočičkou vařili dort. Myslím samozřejmě v Andulčině žebříčku, na Marke musím s mnohem náročnějšími útvary (fyzické básnictví, poloha sibiřský tygr, poloha mléka a štípaného bambusu).
No a dnes bylo trochu překvapení, protože Andulka se za těch několik měsíců naučila potají tu pohádku zpaměti. Otevřela knížku, že nám bude číst a jela slovo od slova, od začátku až do konce.
… stále kvoká, stále kvoká. Aktualizováno
Sorry za zprávu zcela mimo běžná témata. Jsem vděčný, že se k sepsání petice někdo odhodlal a přesto, že je to boj s větrnými mlýny, věřím, že má smysl. Kliknutím na škrtnutého Stanislava se přesunete na web petice.
Petice nabízí několik důvodů, proč je dobré ji podepsat. Dovoluji si přidat jeden svůj. Stanislav Gross je výrobcem těch nejnestoudnějších precedentů, které by rády přesvědčily, cože všechno může být mezi slušnými lidmi ještě normální. Je neuvěřitelně skličující zjistit, že ministerský předseda Vaší země se chová jako jednoduchý bezskrupulózní spratek a že do svého světa zabředl natolik, že se ani nenamáhá s pořádnými vysvětleními svých pochybných kroků a s naprosto arogantní suverenitou čeká, že jeho výmluvy na úrovni žáka prvního stupně základní školy bude každý polykat i s navijákem. Nestoudnost a ztráta reality v tak mladém věku je alarmující a ve funkci druhé hlavy státu burcující.
Omlouvám se ještě jednou, politická prohlášení vydává náš ústav maximálně jednou za deset let.
Aktualizováno — 25. dubna (o 11 týdnů později)
Klaus přijal Grossovu demisi
Malé radosti všedního dne. Naše Adélka už se skoro umí smát, Grossovic Staník se už zase naučil
pustit korýtko. A tak ta léta běží, vážení…
Den 251.
Malé zimní stavební intermezzo, dnes jsme zadávali výrobu oken na domek. Nejkrutější jsem čekal, že bude výběr barvy. Ale udělali mi velkou radost, naši představu plnily jen zhruba tři, ba možná spíš jen dvě barvy a s tím jsem já byl hotový za 30 vteřin. Marke to trvalo o něco déle, chápu, samozřejmě jako mimořádně citlivá a smyslná bytost má těch estetických center v hemisférách víc a než všemi prožene celé dvě barvy, a přece jen, už jí táhne na čtyřicet že (tj. pouze Pentium I), no vzalo jí to ještě asi jednou tolik času. Každopádně, vzhledem k době potřebné třeba na výběr pálené střešní tašky nebo barvy na střešní podhledy jsme dosáhli grandiózního výsledku.
No ale, kdo se směje naposled, ten se směje nejvíc, oč méně času nám trvalo vybrat barvu oken, o to více zřejmě vyhnijeme na výběru vstupních dveří. Barva bude stejná jako u oken, o tu nejde, jedná se o tvary, kterých je na výběr asi 400 a to je i na moje Pentium I s negrafickým DOSem hodně. S Marketiným Pentiem I, s operačním systémem Female XP Pro v plné parádě, zahrnující ty haldy nezdokumentovaných filtrů a převodníků, vytvářejících vlastní realitu světa, většinou všelijak vzdálenou té skutečné, která leze z mého DOSu, to bude porod možná ještě větší než tamten plánovaný dubnový.
Tak jen něco na ukázku, co lze pořídit. Příklady nejsou k dispozici v té barvě, kterou jsme vybrali, ta je na obrázku výše. Ceny jsou od 22 do 43 tisíc.
A je-li někdo dostatečně masochistický, může si projít celý sortiment na webu výrobce.