www.spaceIL.net

JéCéBéčko Aktualizováno

Jezeďáci dnes venčili nové JéCéBéčko. Byl to nakladač (omylem jsem jej napoprvé nazval buldozerem a to už mu u Andulky zůstalo), který když měl na šaltru zpátečku, tak se mu, zřejmě defaultně, spouštělo jako výstraha pro kolemstojící takové varovné pípání. Což, vzhledem k tomu, že v okruhu 50 m byl akorát šofr z tiráku, v okruhu 100 m já s Andulkou a v okruhu 500 m stádo krav, vypadalo stejně důležitě, jak semafor na polňačce. Vyvážel zrní ze skladu na tirák, motal se asi na dvaceti metrech, polovinu času couval, takže dvě hoďky pípání.

Pípání bylo slyšet přes sklad, dvůr i barák (by mě zajímalo, co na to vyhláška, jestli já bych si moh při každém couvání taky troubit), Andulku to vyrušovalo na písku, takže nebylo zblití a museli jsme jít na revizi.

Zážitek s pípajícím nakladačem byl hluboký (Andulku vůbec berou všechny tyhle stavební a zemědělské mašiny, doufám, že z ní nebude nějaká jeřábnice-údernice) a odrazil se i na večerním programu té malé černé mrchy s rýčem. Nasmlouvala dva a dvakrát si pustila Krtek a buldozer.

sobota 2. dubna 11.24 h — Aktualizováno
Tak jsem se včera večer dozvěděl, že jsem pěkná lama. Při couvání prý dnes pípají už i eMHáDéčkový busy. Jsem větší Country než jsem myslel.

… a teď to všechno taje 

VIP vejce

Naše velikonoční vejce nesou punc výjmečnosti. Vejce nám totiž dlouhá léta jezdí barvit jeden doktor z Bulovky, primář plicního myslím. Nikoho k tomu nepustí, trpí totiž neškodným Syndromem Získané Vaječné Autonomity (AEAS — acquired eggautonomity syndrome), který se projevuje tak, že si svá vejce prostě vždy barví sám. Andulka byla po více jak třiceti letech jediná osoba, kterou přizval ke spolupráci.

Harley tržíkolka

S prstem v nose. Mimochodem, před rokem to brousila na motorce. A mimochodem, Eliška, která je o dva měsíce mladší brousila tříkolku už loni v létě.

Hokej?!

Ono to s tím tenisem nebude tak horký. Už jsem se za pár let viděl v lóži Wimbledonu, na křesle kde kdysi vysedával Ion Tiriac, Melanie Molitorová, Peter Graf a kde dnes trčí taťka Williams. Jenže Andulka zjistila, že do tenisáku se dá bušit i jinak a tenis se rázem zařadil mezi běžné věci, tzn. občas jo ale jen tak na chvíli, třeba než pinkne tenisák do rybníka.

No, co říci k fotkám. Je vidět, že je to moje krev, drží hokejku na pravou stranu, baví ji to, ale určitě míň než tenis nebo fotbal. Chvilku střílela na kasu ale pak se raději trefovala do žumpy ve snaze pohřbít tam další tenisák. S touto její libůstkou by se spíš, při trošce snahy, mohlo podařit jí přeorientovat na golf. Žumpa nebo jamka, principielně rozdíl nepatrný, finančně značný.

Tenis podruhé

S tím tenisem to začíná být ostrý. Včera, po té co všichni odjeli a zůstala sama jen s tenisákem (do poslední chvíle si s ním házely s Eliškou), si poté, co zjistila, že je to míček na tenis, vyžádala upgrade tenisového vybavení. Děda jí tedy někde vyštrachal raketu, se kterou před nějakými sedmadvaceti léty začínala Marke a jako pokaždé, když se dostane k nějaké novince začala pěkně zostra. Čímž chci říct, že z hodinového tréninku ji domů zahnal až hlad.

Dneska jsem byl už nucen se přidat s raketou i já.

Tak jak je na tom? Nahodí si míček, odpinkne ho, já returnuju a několikrát se jí už podařilo mi ho znovu vrátit. Vše je dost závislé na přesnosti mého úderu, musím jí samozřejmě vracet přímo na raketu. Jeden tenisák už skončil někde v rybníku, dohrávali jsme druhým (new ball jsme hlásili výrazně dřív než po sedmi gamech), celkově jsme se honili asi třičtvrtěhodiny. (já vyhrál)

Andulka je na servisu. Servíruje mi úhlopříčně aby mě dostala z dvorce ven do rybízu. Jsem ale ve střehu.

Můj return přímo na lajnu.

Bledule

Děti byly včera maminkám a babičce natrhat kytičky. Tam, kde byl ještě před týdnem metr sněhu se to stále bělá, teď ale zase trochu jinak.

Telátko

Jedna kravka nemá moc mlíka a aby její tele nestrádalo, zaháníme ho každý den na chvíli do chlívku a dáváme mu extra příděly sena. A Andulka se asi těší na tatarák, protože chodí tele pořád utěšovat a pobízet ať papá, že z něj bude pěknej velkej bejk.

Blbnul jsem kolem dokola samozřejmě tak, aby vyniklo to protisvětlo. Jenže mi to tele teď v tom ostrém světle a ještě jak je po zimě chlupatý, připadá jako nějaká pravěká neidentifikovatelná mrcha.

Čauodějka Dobuodějka

První maškarní. Rozstříhali jsme starý pytel, sešili do sukně, nastříhali a natřásnili, přidali pár záplat a hotovson. Sukni jsme pro jistotu sichrhajzkama přichytili k roláku, aby nesjížděla. Pár mladých proutků na koště na míru, sakumprásk za hodinu a půl byla celá maska připravená.

Na bále byla Andulka kupodivu docela kontaktní, dost tancovala s dětma, v ruce koště a tatranku, případně koště v kombinaci s lízátkem.

Na nejnudnější část odpoledne, tombolu (tombolový mor, který všude 100% přeruší plesání v nejlepším už dorazil i na dětské akce; ne opravdu, na jakékoliv zábavě neznám větší opruz než je tombola a míra opruzu je exponenciální funkcí délky jejího trvání), si připravila svůj vlastní program. Celou půlhodinu běhala diagonálně přes celou tělocvičnu důsledně z rohu do rohu dokola tam a zpátky. A po cestě porážela děti, které si chodily pro výhry.

… jen tak …

Noční šeptání

Adélka: „Myslíš, že to jsem já?“
Vendulka: „Může být, i v noci se někdy rozjasní.“
Agátka: „Tajně jsem doufala, Y mělo přání.“
Vendulka: „Beruško, však víš, je nejisté.“
Toník: „Dámy, jedna cesta je tou mojí.“
Vendulka: „Brzdi zlato, už si jednou odstoupil.“
…
Vendulka: „… chjo maminko, proč jen se to tak rýmuje …“
…
Adélka: „Ta zpráva tíží …“

Tenis

Při obědě jsem procvakával na bedně programy, na eurosportu byly ženský, tenis, pár minut jsem to nechal a koukal nějaké mladé Rusce na zadek.

Pozdě na večer začala Andulka lovit hopíka a v šuplíku v kuchyni se přehrabovala tak dlouho, až vytáhla dřevěnou obracečku. Říkam, „co jdeš dělat“ a ona „jdu s kuličkou dyblovat (driblovat — pozn. překladatele) jako ty holky dole v televizi.“

Byla to sranda, za ty tři čtyři minuty stačila nakoukat dost. Nejdřív tloukla raketou (tak důvěrně oslovovala obracečku) míčkem o zem a pak se snažila napodobit podání. Zkoušela si celý ten rituál, který hráči předvádí než začnou hrát a který je zakončen servisem

To je šílený, ona vnímá i když to vůbec nedává znát. A pak to v nějakou chvíli vybalí.

Lyže

Utahanější odpoledne jsem ještě nezažil. Když navrhla, že bychom si mohli zalyžovat, zůstal jsem klidný, většinou jí to baví tak 10 minut, maximálně čtvrt hoďky. Páč jsem hlavně za jeřáb a šlepr, bývají to docela zpocené momenty, ale je u toho lochec a navíc je radost pozorovat, jak se s tím pere.

Jenže dnes to nebyla čtvrthoďka, ale sedmkrát tolik. Skoro dvě hodiny jsem si hrál na tatrapomu a Andulka Krasomila sjížděla celý kopec před barákem jak drak. Padala, jen když zajela do prašanu mimo proježděnou sjezdovečku, jinak paráda.

A já jdu hledat záda.

1. Po té, co se vyhákne z fotr-šlepru, obrátí se ze svahu … 
2. … pokrčit v kolenou a go! go! go!

Deníček z Orlických hor

Kdysi jsem hromadným e-mailem dostal jako vtip zápisky z Deníčku z Orlických hor.

Až na jeleny a pluh (který naopak nejezdí skoro vůbec a člověk kamkoliv jezdí, jezdí dvakrát déle) to tu začíná být srovnatelné. Dnes přes den během pouhých několika hodin napadlo dalších 10 cm těch bílejch sraček …

Ovšem jsou i tací v naší salaši, které to pořád baví. Dokonce radostně vyměnily boby za lopatku a místo do ledového koryta chodí odpoledne prohazovat cestičky (pro pejsky a pro zajíčky, jak říká).

Zimní spam — 3. díl

Zdokonalujeme se.

• Já v tom, jak to co nejdřív zapíchnout v hokně, když je tu teď taková Aljaška (dnešní zářez byl ve 13.30 h)
• a Andulka v tom, jak dlouho dokáže vydržet venku při teplotě −8° C. Atakuje 3 hodiny, ve kterých se ještě dokáže venku i dvakrát vyčurat. Čímž zdokonaluje i mě, protože dvojitá rozborka a sborka, s kombinézou a na čas (při rozborce Tatínku, honem já už to nemůžu vydežet, při sborce Tatínku, honem, mě je zima veliká) bývá situace velmi prekérní.

A ještě trochu z kultury. Marke zná spoustu písniček, ale od každě většinou jen první sloku a i tu ještě trochu plete si ještě vždycky upraví. Dlouho nadávala, že potřebuje nějakou knížku, podle které by mohly s Andulkou zpívat. Že jedné příhodné máme na skladě přes 5 tisíc si všimla až dnes.