www.spaceIL.net

Adélka

Furt jí vynechávám, želvičku jednu mrňavou…

Den 166.

V minulém týdnu se naplno rozjelo dláždění a obkládání, tento týden se přidalo vnější zateplování zdí. Pokud jde o koupelny, tak dvouměsíční pokus o brainstorming na téma obklady a dlažby skončil nakonec následovně.

Spodní koupelna - Trama Wanilia, Karmel a Malaga

Spodní koupelna, u které jsme začali s oranžovým Arde (obklady i dlažba) v kombinaci se zelenou Estepona (obklady ve sprchovém koutě), pokračovali s India (obklady) v kombinaci s New Cromata Caroten (dlažba), nakonec dopadla jako kombinace Wanilia (obklady a dlažba), Karmel (obklady) a Malaga (dlažba).

Koupelna v podkroví - Eurydyka

Koupelnu v podkroví jsme nechtěli moc řešit. Začali jsme u Champagne v oranžové, stejně jak u spodní koupelny jsme chvíli přemýšleli nad oranžovým Arde abychom nakonec zaparkovali u Eurydyka.

Dlouho nás držel pocit, že nahoře máme možnost se mírně odvázat a čtyřbarevná mozaika v řadě Champagne se nám zdála jako parádní úlet. Ale obcházeli jsme ji a kombinovali tak dlouho, až se nám nakonec stihla okoukat.

Listela se vzorky darů moře, která je součástí řady Eurydyka je odvaz spíš přizdisráčský, ale už nám lásko není dvacel let, že. Veříme ovšem stále, že celkový dojem z Eurydyka je nevšední a přitom harmonický a klidný zároveň.

Arde

Abych ještě vysvětlil, proč u spodní koupelny odpadly ty předchozí verze. Tak Arde se nám líbilo do té doby, než jsme ho viděli v reálu. Oproti obrázkům v katalogu je totiž ve skutečnosti značně vyblitější.

Širší listely má plné takových přihlouple optimistických barevných vran (nebo co je to za ptáky), ty užší zase hrají všemi barvami (mě hlavně vadilo, že tam byla i modrá, kombinace pastelové oranžové a pastelové modré mě vyloženě drtí).

Arde sice nabízí dvě velikosti mozaiek, což obzvlášť mně připadalo dost sexy (mně se teda k Arde ještě mnohem víc líbila mozaika Estepona, čtyři jemně odstupňované odstíny, s představou, že jich mám plný sprcháč jsem se mazlil dost dlouho), ale celkový dojem, který celá řada vyvolává je spíš nezůčastněná lehkost, přelétavost, nestálost. Nic pro nás, zaryté zachumlínky a zaprďánky.

India

India nám ve srovnání s Arde přišla jako ta správná teplá a echt hřejivá náladička. Bohužel nakonec na tu hřejivost dojela, protože jsme došli k závěru, že v menších koupelnách (máme necelých 7 m²) by toho tepla bylo tolik, že by vyvolávalo až pocit neklidu.

Šlo by to řešit větším počtem světlých obkladů oproti těm oranžovým, jenže u India jsou ty světlé téměř sněhově bílé. A převážně bílou koupelnu jsme nechtěli.

To souvisí i s poslední, téměř Trautenberkovskou výhradou („to kyselo je moc kyselý“), že světlé obklady jsou moc světlé (bílé) a tmavší obklady jsou moc syté, jejich kombinace by byla dost kontrastní a v menší koupelně by to asi nemělo potřebný rozlet.

Navíc, aby měla koupelna v India opravdu šmrnc, vyžadovala by podle mně nějakou celkovou architektí koncepci. K India, pokud se nemá zabít, se nedá jen tak halabala vrazit nějaké obyč umyvadlo nebo běžnou skříňku se špíglem. Mám pocit, že to chce citlivý výběr doplňků, takových všech těch bodovek, průhledných polic, nik, soklů a menších porcí červeného dřeva, prostě všeho, čeho mají kreativní architekti plné hlavy.

Tuojky a dvojky

Musím se k tomu vrátit, minulý týden Andulka trošku zaperlila, když byla na tříleté kontrole u dětské doktorky. Součástí prohlídky bylo i vyšetření očí, postavily před ní takovou tu tabulku s několika řadami obrázků, odshora dolů se velikost obrázků zmenšuje, srdíčka, domečky, houby, kostky znáte to a začali se vyptávat. Jenže Andulka koukala mírně bez zájmu a neřekla ani ň.

Trochu jsem se snažil zachraňovat situaci a poukazoval na to, že třeba ten domeček nemá okýnka ani dveře a že houby, které mají tvar hřibu ale jsou celé bílé, ty že u nás nerostou a že vlastně ty obrázky jsou do jisté míry nejednoznačné a co není stopro, tak to Andulka ze zásady odmítá hodnotit.

Když už mi začaly opatrně vysvětlovat, že ty symboly jí musíme doma dopříště naučit vzpomněl jsem si, co jí takhle ukázat tu normální tabulku pro dospělé, na férovku písmena nebo čísla.

Andulka zblejskla čísla, ožila, natáhla si svůj oblíbený counting mode a pro osazenstvo ordinace se zcela nečekaně hladce vrátila do hry… „tuojka, pětka, čtyška, dvojka, má bžíško dolů takže šestka…“

Ve zkratce

Den 152.

Začali dláždit garáž. Ta už je vlastně hotová (šli jsme na revizi a pak se lehce šmrncnout po vsi, na škopek, na ledňáky a tak, Andulka startovala z bloků, klasika), zítra začnou dláždit chodbu, pojedou z podkroví přes schody do přízemí. Taky zítra přijedou od Vratti namontovat garážová vrata.

Školce prozatím odzvoněno

I když se předem dal odhadnout výsledek, přesto jsme po jejím včerejším slibu, že dnes zase půjde, ještě trochu doufali.

06.58 GMT+01.00, Mistrovice Base, Eating room

Takže školka jo, ale jen když tam bude někdo s ní.

Říkal jsem to učitelkám, když jsem jí odhlašoval obědy a ony říkaly, že se to stává, že je přeci jen ještě malá.

Na to, aby tam s ní někdo půl dopoledne byl máme teď v hokně kvalt, možná v listopadu až bude trochu volněji, tak prubnem druhý pokus. Prozatím, jak rychle začala, tak rychle skončila.

Matouškova pařba

Musím sem hodit pár fotek z víkendu. Zatímco Matouš slavil nejmenší jubileum, Andulka se rozhodla zasvětit tento den jednomu ze svých velkých koníčků, jídlu.

Já jsem se válel s foťákem pod švestkou, čuměl nahoru, relaxoval a myslel na slivku.

Já nechci do školky

Tak školkostroj se po dvou úspěšných dnech nečekaně zadrhl. V pátek tam byla, včera tam byla, a dnes ráno začala plakat, že tam nechce. Přitom pokaždé, když přišla domů, byla nadšená. Tak nevím, kde soudruzi ze SRPmŠ udělali chybu.

Slíbila, že zítra určitě půjde, ale moc na to nesázím. Jsem zvědavej, jakou taktiku vymyslíme. Cpát ji tam přes slzy nemá smysl.

Zkoušeli jsme teď ráno všechno možné, Marke jí dokonce nabídla (já to posvětil, i když to je hodně proti zásadám, které normálně razíme), že jak půjde ze školky, tak se může stavit na lentilkovýho nanuka, což je pro ni odměna z říše snů. Ale houbelec, asi ani za bágl plný lentilek by nešla.

Hmm, hmm…

Andulka ve školce

Včera po obědě, když Andulka spráskala 6 švestkových knedlíků (o talíři bramboračky s houbami snad ani psát nebudu) a byla v příjemném rozpoložení, jsme nadhodili, že dnes půjdou všechny děti poprvé do školy a do školky. „Tak viš co… tak já pudu taky, jo!“.

Nerozhodil ji ani dnešní budíček v 6.40. Nasnídala se, oblékla a cestou si cvičně několikrát zastartovala z bloků, aby nevyšla z dobré nálady.

Školka dopadla nadočekávání dobře. Marke ji přistrčila k té nejmenší holčičce (které ovšem budou v prosinci 4 roky, takže Andulka je zatím totálně nejmladší). Zůstali jsme tam až do svačinky, je to dobrý, zítra chce jít zas. Měli jsme z toho trochu obavy, celé prázdniny o školce nechtěla ani slyšet. My jí tam cpeme hlavně, aby se trochu otrkala.

Mě na školce pobavily dvě věci. První to, že ta holčička, se kterou si Andulka hrála se jmenovala Samantha Hejl a za druhé pak jedna scéna, když si nějaký klučík hrál s velkým popelářským autem a za ním utíkala holčička s krabicí kostek (odpadků) a volala „Počkejte pane, ještě ten náš bordel!“