www.spaceIL.net

Hráčky

Další série pro babičku

Andulka…

…palučíla at Drrrna i Góga nóvyj krásnyj krasývyj zyljónyj жúpan. Spasíba mnóga.

Červený kostel

V neděli jsme se byli šmrncnout v červeném kostele, kde byl ordinován David Sedláček a jeho žena Marta. Znamená to, že od neděle jsou už oba féroví faráři.

David měl cestu tak neobyčejně spletitou, že stojí za to ji zmínit.

Po základce šel na tříletý učňák, na vojnu a pak už do tvrdé hokny (pracoval na stavbě JE Temelín). Po několika letech přišlo ale prozření a dokonalý obrat. Dvouleté dodělávání maturity a pak už Evangelická teologická fakulta UK, červený diplom, a teď ordinace.

No, dostat to do rukou Onoré'd Balžám nebo hoši z Hollywoodu, byl by to námětek na slušné drama s dokonalým happyendem.

Samozřejmě by to zatáhli do amerických reálií, takže David by byl ve skutečnosti černoch (byl by utlačován třeba na stavbě Hoover Dam) a hepáč by byl ve formě velkolepého oslavného spirituálu, který by na závěr zpíval celý kostel. Co kostel, celé město, třeba takový Memphis. Anebo radši rovnou celý stát Mississippi. A možná by bylo vůbec nejlepší, udělat z toho celého přímo muzikál, s mnohovýznamovým názvem Dave Black and White Story.

Fotky jsou na ordinace-marta-david.spaceil.net.

Vánoce přicházejí

Marke sjížděla soundtrack ke Snowboarďákům, jehož součástí je i koleda Ježíšku, panáčku. Andulce se ta písnička zalíbila tak, že od té doby si začala pouštět komplet celé cédo vánočních koled. Už skoro 3 týdny obědvám a k polívce poslouchám Panímámo vstaňte a koledy nám dejte.

A včerejškem, dobré tři týdny před všema supermarketama, spustila Andulka férovou vánoční horečku. Rozhodla se, že jistota je jistota, že není radno si zahrávat a že je třeba se Ježíškovi začít připomínat. Ukecala Marke a s její pomocí sepsala Ježíškovi dopis s náměty na dárky.

Nebylo to žádné tápání, vánoční dárek má Andulka srovnaný už od léta. Nevím už v jakém okamžiku se ke mně o prázdninách najednou přitočila a oznámila mi, že si bude od Ježíška pod stromeček přát oranžové lyže. A zatím neslevila.

Marke jí říkala, že když už to píšou, tak by to chtělo ještě něco přidat, Andulka po chvíli přemýšlení ještě doplnila nový balón (pochopitelně, že; no, tak hlavně, že nedopsala nové startovní bloky). Taky poručila pro Adélku deštník, to už jí taky dlouho slibuje, že se za něj u Ježíška přimluví. Marke jí pak ještě vyloženě dotlačila k hrníčku a telefonu, aby si Ježíšek nemyslel, že je tu někdo mírně na hlavu.

Ty oranžový lyže budem muset někde sehnat, vem kde vem. Taková pevně vyhraněná přání se musí plnit. Loni jezdila na Eliščiných Blizzinách. Lyží je všude dost, na tom nic, ale jsem zvědavý, jak to bude s tou oranžovou.

Je to ženská, takže je pochopitelné, že objednaná barva je neodmyslitelnou a neoddělitelnou součástí celku a na dokonalou funkci něčeho takového, jako jsou lyže má rozhodující vliv. Podcenit jakkoliv tuto skutečnost pro Ježíška znamená zadělávat si na pěkný průser.

Den 168. 

Začali házet první nátěr. No, popravdě řečeno, zatím to vypadá jako útulný podhorský bordýlek.

Řeč stále stojí

Poprvé v metru, poprvé něco jiného než mlíko a třetí dort ke třetím narozeninám, to jsou v bodech nejzajímavější události posledního týdne, za dnešní události a komentáře bez komentářů se loučí Daniela, Veronika a spaceIL.

V metru se mi stalo, co ještě nikdy ne, došly mi baterky. Sada ve foťáku vyhasla a náhradní jsem si snad poprvé nevzal s sebou. A zrovna tak historický okamžik a plno nehraného nadšení a radosti. Huh, fotka je nepatřičně mázlá, jinou ale nemám.

Aby řeč nestála

Adélka má naušnice, včera se poprvé sama překulila z břicha na záda a my s Andulkou jsme dnes pouštěli draka a poprvé jsme ho vytočili až na max, 60 m vysoko.

Aktualizováno 13.11., 9.01 h
Už je tu i fotka s naušnicema, na té první, jak si všimla babička, nebyly moc vidět.

Dnes pro změnu fotila Marke.

Večerníček a spaceIL.net slaví narozeniny

Na den přesně před 5 lety jsem vyvěsil na internet první verzi tohoto webu. Tehdy pod názvem spaceIL's web.

Byl umístěný na školním serveru, kde jsme na disku h:\ měli každý k dispozici celých 5 mega. Web tak získal na dobu mých školních let snadno zapamatovatelnou adresu
http://st.vse.cz/~xspap03.

Adéla Františka

Adélce jsme dnes při křtu dali druhé jméno. Na památku tety ze Žeravic, která byla sama, ale o prázdninách v průběhu téměř čtyřiceti let vychovávala dvě generace dětí. Letos, měsíc po narození Adélky, nás ve věku 88 let opustila.

Vzhledem k mým četným funkcím při akci jsem focením pověřil dědu.

Trable s plošným kolektorem tepelného čerpadla

Než přijedou instalovat tepelné čerpadlo (firma je ze Žďáru nad Sázavou), je třeba si k němu nechat vybudovat lokálními silami primární okruh. Lokálními silami proto, že tahat sem bagr přes půl republiky by si mohl dovolit možná jen Viktor Leatherman.

Primárním okruhem bude v našem případě plošný kolektor. Plošný kolektor je vznešený název pro x metrů dlouhou gumovou hadici (x by mělo být minimálně dvojnásobek m² vytápěné plochy, v našem případě 500 m) natahané sem a tam po zahradě, v hloubce metr dvacet (hloubka může být i menší (minimálně ale nezámrzných 80 cm), ale pak se nad ní nedá počítat s rozumnější vegetací než s Pahýlníkem himálajským) a minimálně metr od sebe.

Pokládání kolektorů měla být dle dodavatele drobná komorní etuda pro jeden bagr a dva helfry („Chlapi, stačí normálně třicítka lžíce, metr dvacet hloubka, no já to zvládl sám jen se švárou a bagrem…“). Stejnou dikcí i stejně ležérním tónem jsem to vysvětloval lokálním silám, dávaje ostentativně najevo, že podobných trivialit jsem se už něco nakopal.

Lokální síly mě oplátkou ubezpečovaly, že už kopaly kdejakou pi***inu, ale že tahle je s přehledem ta největší.

Bohužel jejich námitky došly naplnění. Bagrování rýhy třicítkou, metr dvacet hluboko s osami rýh metr od sebe je na naší půdě neuskutečnitelné. Sype se to, bortí se to.

Nezbývalo tedy než vykopat hloubku metr dvacet v celé ploše 500 m²!!!

Celá obec se teď chodí dívat na metr dvacet hlubokou díru, na ploše 20×25 m² a brblá jestli ten bazén nebude pro nás zbytečně velký.

Svačina u líp

Tento Andulčin pokus využít mé zaujetí kompozicí a rychle uzmout další Bebe dobré ráno je příležitostí k malé poznámce o váhách.

Přestože budu mluvit o váhách osob ženského pohlaví a přestože nepokrytě prolátnu kolik která váží, věřím, že se tím proti bontonu nijak neproviním.

Mé nejmladší dámy totiž prožívájí jako ženy období, na které budou mnohem pozdeji, na spinningovém kole, s tváří plnou potu a grimasou Rockyho Balboy nostalgicky vzpomínat. Období, pro které je příznačné to, že se z nějakého kila navíc nedělá žádná věda, ba co víc, nové přírůstky na váze jsou okolím kacířsky přijímány s grunt-hrdostí a uspokojením.

Je potřeba využít benevolence okamžiku a pořádně zapařit všechny váhové trofeje, protože počítám ještě tak maximálně 18 let a na oslavy hmotnostních úlovků padne soumrak. A vyjma těhotenství budou každá dvě kila navíc soukromé tabu.

Andulka ve svých třech letech váží 15,5 kg, Adélka v půlroce váží 7,5 kg.

Zajímavé souvislosti:

• Adélka za půl roku více než zdvojnásobila svojí porodní váhu (3,6 kg)
• Andulka měla v půlroce 7,1 kg (ale porodní váhu měla jen 3,1 kg)
• Andulka měří 98 cm, čímž během tří let přesně zdvojnásobila svojí výšku.
• Andulka v roce vážila 8,9 kg, Adélka v půl roce je už jen o kilo a půl lehčí.
• Davídek v půlroce vážil 11 kg.

Dlažba už opravdu naposledy

Každá voda jednou steče dolů, Štěpánka se dostala Kubovi za ženu a já už přestanu, slibuju, psát o dlažbách.

Poslední dlažbu, do obýváku, jsme vybrali dnes mezi sedmou a půl devátou ráno.

Na pěkném třetím místě skončil Kentaur Cotto 283, na výborném druhém místě další člen týmu BohemiaGres, tentokrát Kentaur Lago 157 (Maggiore) a první cenu si odnesl, stejně jako v případě garáže a horní koupelny, Paradyz, nyní s Rastic Beige.

Vítěz získává hlavní cenu a skončí v obýváku v podlaze, na ty další budeme za odměnu hezky vzpomínat.

Andulka u snídaně počítala o kolik se s dlažbou oproti plovoucí podlaze prodraží metr krytiny a přemýšlela, proč nikde na kalkulačce není na tlačítku desítka.

Andulka je kus chlapa

Nejenže si Andulka s chutí kdykoliv hodí fočus, zaběhá si (se startem z bloků, samozřejmě) nebo si dá jakýkoliv jiný sport. Ona se navíc na sport velmi ráda kouká i v bedně.

Zapne bednu, přepne na pětku, kde je Eurosport, zkontroluje, co zrovna jede a pokud zrovna valí fotbal, lehká atletika, tenis, motorky nebo efjedničky (těm říká placatý motouky) zasedne a chvíli to sjíždí.

Televizní maniak není, na Večerníček kouká jen na znělku, u Kouzelné školky nevydrží dýl než deset minut. Nic jiného jí nebere. Jen ten sport.

A pak dochází k situacím, jako třeba tento čtvrtek. Nemohla večer zabrat a tak měla povoleno zůstat s námi. Já jsem se válel s noťasem na gauči, Marke žehlila, Andulka si začala navlíkat korálky a něco si počítat. Na pozadí běžela bedna a v ní VyVolení. Asi v deset hodin se Andulka začala nudit, vzala ovladač od televize a procvakávala, co kde dávají. Na dvojce hrála Slavia UEFu. Andulka zajásala. Okamžitě se uvelebila na gauči vedle mě a považovala zbytek večera za vyřešený.

Jenže já jsem zrovna platil faktury, u toho z fočusu nikdy moc nemám, navíc Slavia má v sobě ducha lůzerů a už mě přestalo bavit donekonečna sledovat, jak když o něco jde, tak jak neumí zabojovat. A z Vyvolených na pozadí zrovna tekly fičáky, to každopádně, tak jsem prostě ten fotbal hned utnul a vrátil to na Primu.

„Tak tatínku, můžu si to jít pustil vedle?“
„Co?“
„No ten fotbal, pšecé.“
„Hmm…“

Takže Andulka nám dala pro večer sbohem a odešla do ložnice, kde už spala Adélka. Pustila si fotbal a odkoukala sama větší část druhé půle. Když sudí odpískal konec, zavolala, že už je unavená a jestli bysme jí tu bednu nevypli. Řekla dobrou noc a za pár minut spala.

No jako, tomu říkám pohoda. Když mi bylo dvacet, považoval jsem podobně strávený večer za náramně fajn. Ještě, že nechtěla abych jí k tomu skočil pro jedno do džbánku.