www.spaceIL.net

Hm?

A tohle po čertech (spíš teda dlouho před čerty) objednal kdo?

Čerpadlo čerpadlí

Déšť deští, teplota si teplotí, čerpadlo čerpadlí a spaceILs si spokojeně spejsí…

Aranžmán pro babičku

Vždycky, když se nám podaří Andulku obléct tak, aby na ní nebylo kouska klučičí barvy (boty se nepočítají, má nový sněhule a nechtěla je sundat), musíme se halt pochlubit. Aby jako babička věděla, že jako se porád snažíme.

Andulka, momentálně v zajetí kubismu, opět soustředěně rozšiřuje svoji galerii. Jinak nedávno (myslím zrovna včera) usoudila, že hodnota jejich děl už je téměř na úrovni profláklého Pabla a vybrané kusy z posledního období její tvorby se tak mohou stát dary pro nejrůznější příležitosti.

Čili, očekáváte-li někdo v blízké době narozeniny či jinou zapařitelnou událost a pozvete-li Doñu Andulínu, přátelsky radím, začněte si dělat místo na zdi. A modlete se abyste byli obdarováni drobnou skicou. Pokud bude (a občas se to stává) Doña v dobrém rozmaru, dokáže darovat i plátna v rozměru A2.

Cukroví (2/3)

„My požád něco pečemé.“
„No, to je pravda. Nejdřív Adélce na křtiny, teď dědečkovi na narozeniny a za chvíli už budem píct na Vánoce.“
„Jo, jo, my požád něco pečeme.“

Vlastně se od loňska moc nezměnilo

Den 178. Aktualizováno

Z tohoto týdne mám ze stavby zase spoustu dojmů, zábavných skečů i smíšených pocitů, ale nemám sílu to sem všechno cpát.

Po večerech už třetí den řešíme baterie, sprchy, umyvadla a antibakteriální prkýnka, jenže Adélka posledních čtrnáct dní vůbec nespí, rostou ji čtyři zuby naráz (komplet jedničky a dvojky nahoře) takže vybírání se věnujeme jen tak na půl s Adél v náručí. A když se jí podaří uspat, tak my taky okamžitě pila do betle, protože se teď po nocích docela dost vstává. A proto už po večerech na web nezbývá moc času.

Dnes před půl pátou mě pro změnu probudila Andulka, která mi suše oznámila, že „… jde ke mně do pelíšku“. Po kratší tahanici o polštář (cca 30 % plochy polštáře, kterou jsem zabral je vzhledem k poměru velikostí hlav drtivá porážka) jsem vybojoval alespoň větší část deky (tím, že jsem bokem zahřál tu její a po chvíli ji zapojil do hry) jenže zjitřen tímto bojem o holé přežití a strachem o udržení alespoň těch minimálních pozic jsem stejně už nezabral. Takže v 5.58  jsem vyklidil bojiště a začal jsem se zase hrabat v těch koupelnách.

Krátce po půl sedmé jsem si pak oblékl čistou košili, šlajfku, vošolnil jsem si nedělní šlupky a valil jsem na barák představit se mému novému Lord of the House, tepelnému čerpadlu.

Snažil jsem se hned zkraje zanechat dobrý dojem a vcelku čistě jsem odzpíval švédskou hymnu a švédskou verzi písně Jsi můj Pán. Leč Jeho Milost (btw. nese jméno IVT Greenline C 7 Plus) je sice už napojen na všechny tepelné rozvody, ale zapomněli mu dovézt šalinu. Stál tedy prozatím nehnutě, oděn v plechový dres božské barvy stříbrné metly a jako typický seveřan nedal ani mrknutím diody najevo, co mu při pohledu na mě probíhá trubkama.

Šalinu mu dovezou až dnes odpoledne, ve 13.00 bude spuštěn, bude mu představena moje nicotnost, podrobím se školení, instruktáži a přijímacímu rituálu, stanu se vrchním podkoním a obdržím výsadu vysunovat a zasunovat šém.

Aktualizováno - pátek 11. listopadu 16.45 h

Vinou netěsného plošného kolektoru (to je těch 500 m hadice na zahradě, 1,2 m pod zemí) se spuštění Lorda odkládá na středu.

V jednu hodinu jsem na stavbě, celý natěšený sháněl telefonem technika, který měl zajistit školení. A ten mě opatrně upozornil, že ho mrzí, že se to ke mně ještě nedoneslo, ale že kolektor teče (!!!). V tu chvíli jsem měl červeno před očima, ještě dnes si docela dobře pamatuju na 25 na 20 metrů široký „bazén“, víc jak 600 kubíků vybagrované zeminy a představa, že se to musí celé rozbagrovat a zrevidovat mě klátila k zemi.

V mrákotách jsem vytáčel stavební dozor, bylo mi divné, že mi ještě nikdo nic neřekl a dost mě zajímalo, jestli se už ví, co s tím.

Stavební dozor začal velmi opatrně, měl jsem pocit, že je to vážné a že hledá způsob, jak mi to celé sdělit co nejšetrněji.

Říkal, že když se včera navečer při tlakování kolektoru chladící kapalinou zjistilo, že v kolektoru nic nezůstává, jako logicky první cesta nápravy byla kontrola těsnosti spojek.

500 m zakopané hadice totiž není v jednom kuse, ale je pospojováno z několka částí. S 500 m dlouhou a 5 cenťáků širokou, tuhou hadicí se pokud je v jednom kuse nedá vůbec manipulovat, proto je rozdělena a pak po pokládce před zasypáním zase spojkami dána dohromady.

A při kladení kolektorů měl stavební dozor velmi prozíravý nápad, zaměřit polohu všech použitých spojek. Vzhledem k nezničitelnosti hadice jsou spojky do budoucna z hlediska těsnosti jediná kritická místa.

Tato geniální prozíravost se dost vyplatila (hlavně pro firmu, která nápravu sjednávala samozřejmě na své náklady). Se znalostmi přesných poloh všech spojek dnes ráno jednoduše naběhli a během hodiny měli jasno. Tři z pěti spojek tekly. Vyměněny byly ale pro jistotu všechny a kolektor byl pokusně napuštěn vodou.

Od té doby už je tlak v pořádku a drží.

Jediný opruz, který z toho tedy nakonec plyne je, že Lordovo spuštění a školení se posouvá až na středu.

Je to mrzuté hlavně kvůli podlahářům, kteří pro udělení záruky na podlahu vyžadují při pokládce minimální teplotu v mistnosti 16° C a toto je dalších pár dní zdržení při náběhu topení.

Ale při představě, že zdržení mohlo být při opětovném bagrování mnohem delší a vše další mohlo být mnohem složitější a bolestivější, těch pár dní radši překousnu.

Adélka…

… ve verzi pro babičku.

Den 173.

Na baráku se ve středu sešel nebývalý počet firem.

• Roletáři (dokončovali instalaci venkovních rolet a sítí proti hmyzu),
• omítkář (omítal po rolatářích venkovní špalety),
• topenáři (fidlají dohromady primární okruh a domovní rozvody a chystají mohutné ántré pro tepelné čerpadlo),
• elektrikář (pana Mačáta bolí záda, takže sedí na rybářské židličce, šoupe si ji od jedné zásuvky k druhé a netečně k veškerému zmatku kolem něj si v klídku montuje)
• a předběžně podlahář (nějakými drahými mašinkami proměřuje vlhkosti betonů a celkové rozměry místností).

A to měl na konzultaci přijít i malíř a na proměření koupelny truhlář. A to tu ještě nebyl nikdo ze Staposu (naše hlavní stavební firma), která tu má ještě nějaké dodělávky, hlavně dlažbu v obýváku, čističku a svody. Chyběli taky Oslavář, Rachejtlík, Jídelník i Bedřich Spěšný řečený Úspěšný, kteří mají na starost hladkou komunikaci s kolaudačním výborem.

Omítka se nakonec vyvrbila do té podoby, kterou jsme zhruba zamýšleli. Přírodní odstín (nic jedovatého, zářivého), něco mezi žlutou, hnědou a oranžovou. Převažuje samozřejmě dojem tlumenější oranžové, ale to je v pořádku. Pokud zasvítí slunce, je z ní jasná oranžová, taková až meruňková.

Další novinkou pro mě byla neuvěřitelná možnost výběru vzhledu vypínačů a zásuvek. V životě jsem si nevšiml, jak vypadá vypínač. Ale když se má vybavit celý barák, vyrojí se i tady mraky katalogů a zase je problém. Je fakt, že jsem byl hned rozumně kluky Mačáty nasměrován na tuzemské výrobky ABB, kde se dá v pohodě vybrat tak, aby to nebolelo (tzn. aby sortiment nebyl nekonečný a plný extravagantních volovinek).

Udělali jsme si předvýběr na webu, vybrali jsme sérii Tango v barvách slonová kost (koupelny, záchody a kuchyň), bordó (ložnice), šedá (garáž, sklep) a béžová (všechno ostatní). Můžete si proklikat jednotlivé barvy a dobře se pobavit, jak se dá okecat taková kravina, jako je barva vypínače, dokonce i šedá (jsem nevěděl, že třeba myši jsou kultivovaně elegantní), no šel jsem do vývrtky. Ale jak je vidět, funguje to. Oblbeni marketingovými kecy jsme nakonec vybrali čtyři (!!!) barvy. Mají to zmáklý, no.

Vždycky, když něco takhle složitě vybírám a jak idiot dlouho kombinuju, všude kam vlezu pak koukám a porovnávám, jak se s tím porvali jiní. Nejhorší fakt je, že vím, že si teď kromě všech těch normálních věcí, co jsme už vybrali (dlažby, podlahy, obklady atd.) budu všímát i posraných vypínačů („Á kmocháčku, tak vy máte taky tanga, a taky bordó, no to víte, my toho máme plnou ložnic!“). Ode dneška už nejsou tanga ty bezva kalhotky, anébrž krrrááásný vypínašššééé. Trochu schíza, no.

Pro babičku ještě, jak jsem slíbil útěchu za ty dresy, holky normálně.