www.spaceIL.net

Umyvadlo zapuštěné v desce

Ve spodní koupelně přibylo umyvadlo. Je zapuštěné v dubové desce. Původně jsme zamýšleli mít ho zasazené do vyzděného a obloženého pultu, Máťa ale vymyslel tuto elegantnější variantu.

Proč zrovna pult? Potřebovali jsme zabít naráz několik much. Jednak vytvořit dostatek odkládací plochy a pak zapracovat do prostoru pračku a koš na špinavé prádlo. Ty měly být původně ve sklepě v místností pro to speciálně určené, v prádelně-sušárně.

Když jsme na začátku rozmýšleli celkovou koncepci, přišla nám koupelna bez pračky, bez neustálé páry a vlhka jako čisté řešení. Prádelna ve sklepě měla být zároveň i sušárna pro zimní období (nemáme půdičku, … kde by se nám to krásně věšelo), bylo by vše při jednom a stranou běžného "uspořádaného" bydlení. O existenci tzv. technické místnosti, kam se pračka spolu ještě třeba s kotlem a vysavačem a dalším vercajkem dnes běžně umísťuje, jsme bohužel neměli ani páru.

To je daň za ignorování architektů v samém počátku. Jak jsme si to kreslili sami, přestože jsme byli jakž takž informováni z časáků, na technickou místnost jsme zapomněli. Navíc idea zvláštní místnosti pro pračku uzpůsobené zároveň jako sušárna variantu nějaké technické místnosti totálně zasklila.

Až mnohem později jsme zjistili, že běhat s každou špinavou ponožkou do sklepa je blbost a že pračku i s košem přece jen umístíme do koupelny, jak to bývá běžné. To už ale bylo ve fázi, kdy koupelnu nešlo zvětšit.

Vymysleli jsme tedy, namísto původních skříněk s umyvadlem, pult, ve kterém bude umyvadlo zasazené a pod nějž se zasune pračka i koš a ještě zůstane místo na kýbl a prášky na praní. A skříňky se povesí na zeď po obou stranách zrcadla.

Tuhle představu jsme pak prošli s Máťou, který namyslel místo vyzděného pultu dubovou naolejovanou desku.

Deska nakonec není naolejovaná, ale normálně nalakovaná. Naolejovaná mi nic neříkalo a neměl jsem k tomu moc důvěru.

Jak se bude chovat dřevo zrovna v koupelně? Na první pohled to zřejmě není ideální materiál. K tomu se nedá říct nic než, že čas ukáže. Je nalakováno třemi vrstvami, jak dlouho to vydrží zatím netuším.

Andulka paří

Aby ten noťas s nefungujícím elcédéčkem nepřišel nazmar, protože až na ten pant funguje úplně normálně, dokoupili jsme k němu normální monitor, klávesnici a myšáka (touchpad není na hry to pravý) a u babičky jsme vybudovali smažírnu.

Kupodivu jako největší pařan se ukázala Andulka. Má cédéčko pexesa, pohádek, písniček a jak je teď už týden nachlazená a lyže nepřipadají v úvahu, tak vysedává u komplu a paří na přeskáčku všechno možný.

Já jsem si tam natáh NfS, Civilizaci dvojku, DOOMa a Warcrafty. A pokud se mi časodčasu podaří odinstalovat od klávesnice Andulku, tak nostalgicky procházím oblíbené levely.

Adélka leze

Týden před Vánoci začala sedět a tuto sobotu udělala první krok po čtyřech. Ten krok, co je tak malý pro lidstvo, ale velký pro Adél.

Každé dítě má většinou nějaký fetiš, něco za čím by se vydalo světa kuchyň. Andulka měla lístečky u oblečení, Matoušek jde po všem, co se tváří, že by se to dalo demontovat a Adélka bohužel registruje především všechny dráty a kabely. Bohužel pro mě. Já totiž, když mám kdekoliv vybalenou plnou polní, jsou to dohromady 4 dráty (šalina do komplu, šalina do modemu, usb kompl-modem a prodlužka anténa-modem).

Dnes ráno jsem pochopil, že klidnější časy skončily a než jí namísto kabelů začnou zajímat kluci, tak se budu muset buď řádně zašívat nebo mít kompl na klíně jen holej.

Účet škod v mém IT Departmentu, které napáchaly děti od března 2003 už zahrnuje:

1. oprava uvolněné zdířky pro napájecí kabel (780 Kč)
2. nový napájecí adaptér v důsledku ukroucené koncovky kabelu z adaptéru (1.500 Kč)
3. výměna vyšlochtaného usb portu (790 Kč)
4. nový usb kabel s nabíječkou telefonu (starý byl v nestřežených 8 vteřinách precizně a nenávratně rozebrán, ty dnešní šméčkoplasty holt moc nevydrží, každopádně 380 Kč)

A to kdoví jestli i ten studeňák na pantu LCD nebyl také něčí zásah (nový noťas 28.000,- Kč).

A to byly prosím děti, které mají jako hlavní specializaci destrukce na úplně jiných objektech. Co můžu čekat dál, když mám odteď doma specialistu Arnolda Terminátora Adél Kabelátora?

Tady jezdí Spaceolino™

V kolejišti Ski areálu Buková hora se už nějaký čas testuje nové nadzvukové Spaceolino™.

Pilot soupravy Spaceolino™ si může přepínat mezi normálním a panoramatickým výhledem.

Detailní studie dokonale aerodynamického a nadčasově přitažlivého čumáku nového Spaceolina™ (koeficient odporu vzduchu rekordních C = 0,219).

Pro zajímavost, předchozí verze Spaceolina™ (nechci psát přímo starší verze) tráví čas ve výslužbě na kolejích Ostopovických plání, nedaleko St. Lískovec Suburb.

Tvar čumáku předchozí verze Spaceolina™ agentury bohužel nenabídly. Zato razantně upozornily, že ač starší verze, tak co se týče vyspělosti snímací jednotky, má před nejmodernější verzí stále ještě nepatrný náskok (complete sensor technology supervised by Sony).

Lyžníci Aktualizováno

Minule jsem psal, že Davídek už je samostatná jednotka. Ale o týden později už jsou na tom holky stejně. Eliška ta úplně, Andulce zbývá k úplné samostatnosti poslední věc. Neumí se ještě, když vyjede na laně nahoru, pustit lana tak, aby hned nezačala klouzat dolů, neumí si odšlápnout do boku.

Jinak při lyžování už si poradí všichni stejně. Holkám se musí vždycky z hůlek postavit slalom, protože jinak to flákají a jezdí to na jeden dva oblouky, spíš skoro šusem.

Na laně dělají občas pěkný kraviny, jezdí za sebou a hrají si na vláček.

9. ledna Aktualizováno
Tak Andulka už ten dojezd na vleku zvládá taky, dnes byla s dětma lyžovat Marke a naučila to Andulku během 5 minut. Tak nevím, kde dělali soudruzih… spaceIL chybu

Tři králové

Přišli sice krapet později, nenastal také jednoznačný konsenzus, kdo bude ten černý, o tom kdo bude vzadu to už vůbec ne, ale zpívali jak o život.

Mám rád fotky ze zákulisí.

Nakonec ještě Davídek vymyslel, že jít zakoledovat do krámu k paní Kozlové by z hlediska výše a kvality odměn nemusela být marná štace.

Děti samozřejmě zvládají a zneužívají veškeré komunikační prostředky, to je koleda po telefonu do Práglu Bertovi.

Na ICQ jsem je už nepustil.

Vaječníky

S dětmi se někdy vyplatí mluvit normálně na férovku.

Andulka si vzala v kuchyni vařečky, sedla si na holou zem a začala si hrát. Tak jí říkám:
„Neseď na té dlažbě, sedni si na koberec nebo ti nastydnou vaječníky.“
„Vaječníky? To je pudýlka?“
„Ne, to není prdýlka. Ta ti sice nastydne taky, ale vaječníky ty máš v bříšku. A když ti nastydnou, tak až budeš velká, tak se ti nenarodí žádný miminko.“
„To maminka taky nikdy neseděla na zemi?“
„Přesně tak, nikdy!“ (být Čeňkem Jirsákem už si to znamenám do notýsku).
„No tak jo.“

A přesedla si.

Nezvratný důkaz, že precizní, rozumná, odborně vysoce erudovaná, samozřejmě emočně nepošpiněná a přímočará argumentace zabírá na děti mnohem lépe než nějaké domluvy nebo primitivní křik a ječení. Bohužel ženám talent tohoto druhu naprosto chybí.

Silvestr

Většinou sem píšu něco o dětech nebo o stavbě. Protože ale styl, ve kterém jsme načali Nový rok je na hony vzdálený čemukoliv, co standardně odpovídá naší věkové kategorii, opět poruším pravidla zavedených témat, a krátce zmíním něco z běžného soukromí.

Jednoduše řečeno, Silvestr byl ve stylu let šedesátých (sixties, oldies). Přesněji řečeno ve stylu přibližně 2060. Asi tak trochu zkouška, jak bude s vysokou pravděpodobností probíhat naše silvestrovská veselice, až nám potáhne na osmdesát.

Marke nejdřív psala maily, před jedenáctou ale zalezla do betle, začala ždímat teploměr a přemýšlela, jestli na ni náhodou neleze chřipka. Já jsem byl od večeře natažený v křesle a měl rozečtenýho Dicka Francise. Světnicí se z rádia neslo nějaké silvestrovské pásmo.

10 minut před půlnocí jsem vylezl před chalupu připravit louč. Vrátil jsem se, když z rádia hrála hymna.

Vrznutí dveří Marke vytrhlo z mikrospánku. Podle té povědomé melodie z rádia tak nějak pochopila, že už je Nový rok. Překulila se na bok, našmátrala pod postelí od včerejška nedopitý šampáňo, pusinku, alles gute a tak dále.

Pak pokračovala v podřimování a já ve Francisovi.

Dvě hodiny po půlnoci jsem v křesle zjistil, že i já mám nějaké výpadky, podle knížky na zemi jsem poznal, že už nejmíň hodinu a půl jsem byl trochu zamyšlený. Naložil jsem tedy plný kamna, aby v noci nevyhaslo a hladkým, léty nacvičeným back-sidem do betle jsem definitvně uzavřel rok 2005.

Mám tu víc fotek než normálně. Metr sněhu, chaloupka jak z pohádky, bobování v koridoru, telefonování a marná honba signálu pod stropem, lyžování (holky už jezdí slalom a Davídek už je naprosto samostatná jednotka), to člověk neoddolá. První fotka je předkrm, panorama z pohledu účastníka našeho silvestrovského večera.