archiv 06/2006, spaceIL.net

archiv 2006
červen

←archiv 2006 květen | archiv 2006 červenec→

Sračky jinak

čtvrtek 29. června

Když jsme se včera vrátili z Účastníků zájezdu, byl v předsíni na podlaze cenťák vody. A přestože stavařině pořád ještě moc nerozumím, furt ve mně hlodalo, že takhle by to asi být nemělo.

Dál už to bylo jak ze špatného amerického thrilleru. Jediná věc, které se nám tentokrát náramně hodila bylo, že ať je americký film pokaždé sebevětší sračka, tak to vždycky nakonec všechno dobře dopadne.

Operační zpráva - scénář zápletky

Prostor 1.06 (zádveří) a západní část prostoru 1.04 (chodba) je pokryta souvislou vodní plochou nezbarvené čiré tekutiny bez zápachu s výškou hladiny cca 10 mm. Plocha je živena přítokem o vydatnosti 0,18 ls^-1 vyvěrajícím z prostoru 1.09 (koupelna). Při přesunu proti proudu toku zjišťuji, že vodní plocha pokrývá i prostor 1.07 (WC).

V SZ části prostoru 1.09 (koupelna) nalézám vyvěrající pramen. Pramen vytéká z odtokového kanálku sprchového koutu. (půdorys)

Zaměřuji rychle džípíeskou souřadnice pramene, abych měl později podklady pro příslušné vodoprávní úřady pro hlášení pozorování nového vodního toku a opouštím obydlený objekt.

Provádím zrychlený přesun o 15 m směr jih k objektu čistírny odpadních vod. Odklápím víko. A kurva!!!

„Houstone, mám tu problém!“
„Rozumím Knight SpaceIL Rider, pokračujte.“
„Houstone, mám otevřené víko čéóvé, v severní části je ústí přítokového potrubí, mám tu kurva špatný výhled, ale přeci jen, myslím, že ústí trubice je ucpané! Velký chuchvalec zmačkaných hajzlpapírů!“
„Rozumím, pokračujte!“
„V jižní části objektu je odtoková trubka, vypadá, že je průchozí!“
„Celá republika je na tebe hrdá hochu, pokračuj, co navrhuješ!“
„Musím teď přerušit jeden drát, červený nebo modrý.“
„Ó můj chlapče, mám pocit, že se mi ztrácíš. Je to hodně zlé?!“
„Beru zpět Houstone, trochu se mi ty mise už pletou, samozřejmě ne dva dráty, ale tentokrát dvě trubice. Opakuji, mám tu dvě trubky.“
„Jsi statečný syn své země, byl jsi pro tyto úkoly vycvičen, už je tu s námi i prezident, všichni ti držíme pěsti.“
„O.K. Houstone, jednu z těch zasranejch trubic teď musím uvolnit. Zahajuji operaci!“
„Hodně štěstí hochu, celá planeta, dokonce i čínské ministerstvo útoku teď přerušily veškeré vysílání, aby Ti při práci nekřížily komunikační kanály, ochraňuj tě Bůh!. “
„Vybírám si tu ucpanou. Je to malý šťouch do trubky, ale snad velký skok sraček ven… … Houstone, Houstone, už je to uvolněný, všude kolem plno hoven, všechno to jde z té zasrané trubky sem do komory á čéóvé, severní přítokové potrubí se začíná uvolňovat, dokázali jsme to!“ (dobrý berem, režie, pusťte tam vangelise nebo to ná na na čémpijnsmajfréént…)

Vracím se zpět do obydleného objektu. V prostoru 1.09 (koupelna) došlo k přerušení výtoku, situace je stabilizovaná.

Mažu z džípíesky poslední uložený údaj.

Nasazuji hydrofilní sonarové brýle a měřím celkové množství a charakter tekutiny v zatopených prostorech. Je tu 23 l užitkové vody, pH, BSK₅, CHSK_Cr a NL v normě, situaci lze zvládnout svépomocí, končím misi.

Závěr

A co my? Po té, co Knight SpaceIL Rider odvedl svůj džob a byl odvolán zase jinam, jsme si na základě protokolu a operační zprávy vzali kýbl a hadry a manuální savo-ždímací metodou jsme během půl hodiny prostory vyčistili.

U čističky jsme si pak přeříkali mnoha generacemi ohmatanou magickou formuli a s mrazením v zádech a s temným nápěvem beze slov na rtech jsme natočili nejdelší tyč přítokového koše tak, ~~aby vyčnívala z čističky nejširším…~~ jsme pootočili koš o 90° tak, aby jeho rukojeť nebránila volnému přísunu materiálu k pročištění.

Myslím, že magickou formuli mi připomínali i při spouštění.

Dementy a zvrat(k)y

pondělí 26. června

Tak především omluva modrých za jízlivé poznámky o zbytečné koupací výstroji. Andulka se v moři koupala několikrát denně.

Je sice pravda, že to bylo vždy v poloze zvané Apollo13 (tzn. po celou dobu pobytu ve vodě se lunární model Andulka od mateřské lodi babička ani na zlomek času neoddělil), ale i tak to byl nadplán, protože s koupáním jako nedílnou součástí aktivit se seriozně nepočítalo.

A co my doma týden ve třech? Adélku k druhé babičce a týden v líbánkách? Ano, takhle to chodí v Hollywoodu, natáčecí studio No.6, Romantic Shits Department, klepat stačí dvakrát.

My jsme si pustili jiný shity, první dva díly italské fekální trilogie Slunce, seno, průjmy a Slunce, blití a pár sraček a dávali jsme si to celý týden. Začala Adél hned v neděli, my s Marke jsme se přidali shodně v průběhu středy. S promítáním jsme přestali tak akorát, že jsem byl schopen si včera ráno jet do Brna vyzvednout po dovolené náš lunární model (teda spíš lunární modelku).

Jak říká pan Buml, „Doba ledová je doba ledová“ a jak říkám po minulém týdnu já „střevní chřipka je pořád střevní chřipka“.

Blinking turtlee vol. 2

pondělí 19. června

Včerejší zahradní slavnost po Dantoníkových křtinách definitivně potvrdila jednu důležitou skutečnost. Želva domácí, narozdíl od svých kolegyň ve volné přírodě, nemá záklopku.

Adél první rok s jídlem moc nenadělala. Mlíko ano, ale z dalšího nic moc. Narozdíl od Andulky, která od první lžičky soustředěně a poctivě snědla vše, co se jí dalo, to s Adélkou vypadalo, že konečně zjistíme, zač je toho dítě.

Po té, co sekla s kojením se ale situace změnila. Během měsíce se z ní stala šrotovačka a drtička domácího odpadu v jednom. Těžko se v celém dni hledá moment, kdy by vyloženě odmítla cokoliv do pusy.

A celá věc se nadále vyostřila po té, co začala chodit. Ze šrotovačky se stala mobilní šrotovačka, která, pokud je někdo v kuchyni, obšlapává pod linkou a výstražnými signály „mňamňamňamňa…(periodicky)“ a současným poblikáváním obou očí hlásí prázdný kontejner. Pokud v kuchyni nikdo není, sedne si někde poblíž, aby měla vchod do kuchyně pod fotobuňkami. Přetne-li někdo svým průchodem jejich signál, vstane, naběhne do kuchyně a přepne se opět do již zmíněného režimu výstražných signálů.

Včerejší gardenparty jí nabídla možnost využít veškerý svůj želví šarm k dostatečnému pokrytí svých potřeb. Členitý prostor zahrady, rozsáhlý švédský stůl najmě se sladkým sortimentem a v neposlední řadě i basa Birellu ve vaně bohužel oslabily naší rodičovskou ostražitost. A přítomnost většího množství lidí, kteří se hravě nechali obalamutit maskou malinké, roztomile hladové želvičky, katastrofu dokonala.

Nemáme přesnou představu, kolik toho snědla. Uvědomuju si, že s kolečkem lineckého, vanilkovým rohlíčkem nebo kouskem koláče jsem ji v průbehu celého dne, na klíně mnoha lidí, viděl mnohokrát. Každopádně v noci to nebyla lehounká blinking turtlee, to byl double-blitner par excellence. Měla to až ve vlasech, regulérně jsme jí museli v 1.30 ráno vykoupat a umýt hlavu.

Měla radost. Po dnu plného břicha bylo koupání, pak chrupec, pak sice chvíli cosi divného, ale za chvilku už zase koupání a zase spaní (navíc už bez těch zvláštnách tlaků pod spodním krunýřkem), juchuchů, to byl ale krásný želví den.

Typický obraz

úterý 13. června

Taková typická situace u nás.

Adél se netečně cpe a Andulka hraje fotbal (právě říkala, že Mi$trovice - Itálie 7:0).

Asi se teď půjdu proměnit v toho krasavce Del Piera. Jednak vytáhnout z bryndy ty Italy, co je Andulka tak drtí a pak taky abych si zvednul šance při večerním utkání s Marke.

Adélka se pořád nerušeně cpe.

Andulka pojede k moři

úterý 13. června

Andulka v pátek vyráží s babičkou a dědou do Chorvatska.

Přestože pravděpodobnost toho, že by vlezla do vody, se limitně blíží nule, výbavu, kterou jí Marke odpoledne pořídila, přijala s velkým nadšením. Dušovala se, že se určitě bude koupat i když víme, že vodu nemusí (posledně bylo moře dost se sebezapřením).

Ještě tak deset cenťáků odražené vody v bazénku na zahradě.

Ale studené (jakože letos nemá na Makarske ještě ani 20 stupňů) slané moře, s vlnami a kdoví s jakými dalšími nepříznivými faktory (které Andulka vymyslí), … modří vědí a kruhu a křidýlkám se jen usmívají.

„A proč teda jede k moři?“

Jet k moři pro ní znamená nevšední výlet. Jet k moři je terminus technicus stejně jako pro jiného dovolená. Stejně jako si mnozí o dovolené nic mimořádného nedovolují, tak stejně nemusí znamenat, že když někdo jede k moři, tak že se jede koupat.

Ale v nové výbavě samozřejmě vydržela celé odpoledne.

Adél zdrhá

pondělí 12. června

Zase to bude o Adél, ale ona je teď prostě boží.

Adél, jak se ocitne někde venku, tak nám okamžitě zdrhá.

Když je v kanclu, maže naproti do jézédé, když je u babičky před barákem, ťapká po cestě domů a když je před našim, tak naopak vyráží k babičce. Je jí fuk, že jde sama.

Když jí člověk volá, dělá, že neslyší, když jí doběhne, chytne za ruku a nasměruje zpátky, tak se zase otočí a konečně když jí vezme za ruku, že půjdem zpátky spolu, tak pro jistotu sjede na kolena a dělá, že bolí nožičky.

A jak vidí traktor, nebo nedej bože ještě nějaký težší kalibr, tak ještě zrychlí. Andulku ty stroje braly taky, ale vždycky si u toho hlídala a vlastně to dělá dodnes, jestli náhodou není od nás dál jak na dva metry. Na takovéto podružnosti ale naše želva zvysoka kašle.

Adél umí

neděle 11. června

Adélka dnes šla sama od babičky až domů.

Ona vůbec je dost nezávislá. Chodí si kam jí napadne, je jí úplně jedno, jestli jde někdo s ní. Když jsme po o vyrazili domů (jak jsem teď hlavní cow-boy, tak nás babička na revanš občas zve v neděli na jídlo), Adél vyrazila, brala trochu na vědomí, že před ní kličkuje Andulka na kole a tak nějak přibližně a okolo šla domů.

Adélce je rok a dva měsíce, Andulka tu samou trasu (cca 200 m) ušla až když byla o čtyři měsíce starší.