www.spaceIL.net

Čerti a vrtulník

Včera po ránu s námi Adél dost vydupávala, museli jsme trochu použít donucovací prostředky, obušek, pouta, vrtulník a tak. Andulka na to chvíli koukala a pak se rozplakala.

„Andulí, co se stalo?!“
„Když já mám stuach, vzlyk, že Adélku odnesou čeuti, když bude takle zlobit.“

A teď, je to takto správně?

Fotky jsou zase mimo. Andulka má novou čelenku.

Hlášky

Vybrané Andulčiny projevy za posledního půlroku.

„Tatínku, honem mi žekni, puoč, puoč nedáváš špinavý ponožky do koše, ale k nám do pokojíčku?“

„Maminko, už mi nežíkej smutný věci. Já to mám pak v sobě…“

„Maminko, víš, že holuby z nosu jsou sladký a z ucha hošký?“
„Jak to víš?“
„Já to fuat zkouším.“
„Si pamatuju, že z nosu byly spíš slaný, ne…?“

„Jak bylo ve školce, Andulí?“
„Čéče, mně se o tom teď nechce mluvit.“

Je to už jiný, než před dvěma roky.

Čím budu

Taky začala mluvit o svých budoucích plánech.

V sobotu, když trávila asi půlhodinu u komplu s NfS v policejním módu, hlásila, že až vyroste, bude policajtkou. Aby mohla chytat lidi, co jezdí rychle, vysvětlila. Jsme jí totiž zatím neřekli, že česká policie používá při stíhání výtržníků nejčastěji Schade Fabia 1.4 Kombi, pomocné jednotky, že nejezdí v Lamborghini Diablo, taktéž s hřebíkovými pásy ani s podporou vrtulníku nelze při honičkách počítat moc často (Starku Farku přece jen nechytají každý den).

Včera navečír, pouhých 36 hodin po té, co z vysílačky slyšela zprávu okrskové dispečerky naposledy „County to all units, the helicopter is in the air!“, pozapomněla na své nablískané Lamborghini Murciélago s majáčkem a přišla s druhou verzí své budoucnosti, že bude paní učitelkou ve školce.

Pak proběhla velmi zajímavá debata, ke které jednou muselo dojít, co vlastně děláme v práci my. Popisovat celou diskuzi by teď bylo na dlouho. Pokud ale budeme trávit Silvestra obvyklým způsobem, možná bude čas se k nějakému výcucu vrátit.

Fotky

Adél dorostla do Andulčiny zimní kolekce a pózuje.

Adélku první sníh nijak zvlášť nepotěšil (foceno 3. listopadu).

Tak jde čas.

Kolik ženských je třeba k vyluštění Médi Pusíka?

Jedna?

Dvě?

Tři?

Barvy Bar Revival

Sobotní slezina s mnohoslibným názvem ctila tradice. Vyflákli jsme se na odpolední přednášky a začali popíjet už kolem čtvrté odpoledne. Jen vždy pečlivý Slim se trochu zdržel na semináři Práce na PC 11 - Duke, Civilizace 3, je to sice už indženýrskej předmět, jenže Slim má mraky volných kreditů, píše si to teď jako cévévéčko a pak si to normálně překlopí do cépéčka.

Slovíčko revival nastoupilo na scénu někdy kolem osmé. Revival znamená, že člověk touží, aby něco bylo stejné jako kdysi, ale dopředu tuší, že na to nemá.

Takže namísto sedmého piva jsem se krátce před osmou hodinou rozloučil a šel jsem do vlaku přemýšlet, jestli jsem včera v Bauhausu neměl namísto rycích vidlí za 280 korun koupit raději ty vidle za 315.

Pak se zvedl i Svářa, má doma novomanželku a od té doby, co už nemá legendární Vectru normálnědvoulitrvolestříkačku a nemůže už pravoúhlé zatáčky projíždět rychlostí 150 km/h, tak musí odcházet dřív, aby nemeškal.

Záhy odešel i Kuba s kapsami plnými zelených čajů a zelených prezervativů, pod rouškou tmy se denně do noci věnuje rozdávání drobných zelených dárků a spamování poštovních schránek ve svém okrsku letáky Ježíš Bursík Tě miluje.

Zapíchla to i Háňa, která se mi svěřila, že už i na ni je pařba od 4 hodin dost krutá. A i to je, jářku, co říct.

Věřím ale, že aspoň Slim s Vítkem a Lisťou podrželi prapor vztyčený.

Takže přátelé, a příště to bude u nás. Uděláme středohorskou tůru s ohledem na naše opotřebovaná těla a večer posedíme při tanci a muzice (domluvím Mistrovjanku, ti gdyš zadujou voe, tak padá lístí z dubu).

Pamětnící si mohou ještě připomenout sraz z roku 2003, který měl na krku Čény a který se odehrával ve sklípku na té naší Jižní Moravě. Byli jsme mladší, byl mírně akčnější.

Fotky

Ty naše holky jsou celý já. Takový studijní typy.

Slzu bych zamáčk.

Zimní gumy

Koukáme ráno s Andulkou na první sníh, bavíme se, že zítra nebude po o spát ve školce, protože odjíždíme do Brna a Andulka po chvíli:
„A máme už zimní gumy?“
Já odrovnanej jednak obsahem dotazu a i tím věcným tónem, nedal jsem na sobě ale nic znát, navíc svědomí jsem měl čistý:
„Jo, zrovna včera se to přehazovalo.“
A Andulka znalecky a trochu káravě:
„No, aby to neklouzalo jako minule.“

Ona si vzpomněla na první sníh z loňska, který nás překvapil při návratu z Brna. Jeli jsme ještě na letních a nemohli jsme se domů vyškrábat ani od Turecka, ani od Leťáku, ani přes Šedivec, museli jsme nakonec přes Lukavici až do Ria de Žambéra a od tam po protažené jedenáctce. Každopádně ale, v kontextu celé následné 4měsíční zimy na sněhu a 3 měsíců denní praxe smyku, bylo tehdejší prokluzování totálně banální historka. A ona si to vytáhne, jako by to bylo před týdnem.

Před těma dětma se opravdu musí dávat majzla na všechno. To byla neděle večer, den po dědově šedesátce, totální únava všech, myslel jsem, že tu cestu komplet prospala.

A vono ne.