www.spaceIL.net

PF 2007

Mohli jsme Vám vyrobit péefko. A krásný. Plné kýčovitých dětí a falešné srdečnosti.

My jsme ale řekli NE! Nechceme Vám neposlat za celý rok ani řádku a pak si dovolit Vám něco přát.

Pro nové i staré kamarády má spaceIL.net od ledna do prosince víkendovou realitu zdarma. A jedem…

Titíme doupky…

A jak to sluší?

A ještě, jak to sluší s kartáčkem.

Jo a taky jsme už zahodili plíny.

Yahoodkah

Když jsem včera vyzvedával Andulku ze školky, přihrčel ke mně na motouce Miueček a bez varování:

„Ty žíkáš mamince jahůdka, že?!… Hen, hééén…“

… a byl zas v trapu.

Celou přezdívkou jsem Marke neřekl pěkně dlouho, ani si neuvědomuju kdy naposled, určitě to není denní rutina. Ale koukám, i tak to má Andulka někde zasunutý a příležitostně to utrousí.

O dětské paměti začínám mít jasno. Je to jak v každé béčkové americké kriminálce. Prostě cokoliv, co kdy kde člověk řekne, může být použito proti němu.

Ono asi, jak děti mají skoro stejně velkej mozek jak dospělí, ale nemaj ho plnej zážitků za posledních 30 let, tak zřejmě nemusejí prozatím nic přemazávat a od začátku si ukládají život jako nepřetržitý stream, komplet všechno. Navíc je známo, že spousta dětí má ten stream minimálně dvoukanálovej (a malé bystré holčičky mají, ve stylu svých maminek, ještě minimálně o jeden kanál navíc), takže zvuk z vedlejší místnosti se snímá i v okamžiku, kdy se na hlavním screenu staví kostky, kreslí se nebo pospává v autě.

A teprve někdy, počítám kolem sedmého osmého roku, s nástupem školy a s větším množstvím vědomě naučených věcí, se ta základní disková kapacita asi naplní a pak se teprve začne vysypávat koš.

Máte dítě ve školce? Mňo a jaké skryté libůstky, které ani nemáte, o Vás ví vaše okolí?

Klavírní besídka

Po loňském prvním recitačním vystoupení měla Andulka dnes první hudební produkci. V rámci vánoční besídky klavírní školy hrála dvě koledy a s několika menšími dětmi ještě sborově zpívala.

Andulka je ostýchavá, neprůbojná a i stydlivá osůbka. Nebyli jsme s Marke v jejím věku jiní, takže za geny, které jsme jí dublovaně naflákli, je nám blbý ji plísnit. A za každé její překonání sebe sama jsme hodně rádi, tudíž jsme dnes patřičně chválili.

Celá akce navíc začala pořádným karambolem. Při finální úpravě zevnějšku před vstupem dovnitř, totiž zůstala Andulce v ruce vejpůl její čelenka. Kdo zná povahy výkonných umělců a ví, čím je pro Pavarottiho jeho kapesník, pro Páju Šporcla jeho šátek nebo pro Michaela Jacksona jeho plastický chirurg, hravě si domyslí, jaká hrůza Andulí v tom okamžiku přepadla.

Od té doby, co si Andulka nechává růst háro jsem si naštestí navykl nosit po všech kapsách záložní sponky. Většinou jsem tedy schopný někde nějakou vyhrabat. Situaci jsme měli během několika vteřin pod kontrolou, nejšťastnější úvod to ale nebyl.

Zbytek besídky proběhl ale v pohodě. Andulka obojí odehrála, menší chyby tam byly, poslední čtyři dny doma hrála jen na keyboard s malou klaviaturou a přišlo mi, že měla mírný problémy s domačkáváním kláves na klavíru, jak si doma zvykla na menší klávesy, které navíc kladou jen minimální odpor.

Ale celkově, spokojenost.

Nahrál jsem i video. To je ale jen pro brutálně skalní Andulčiny fanoušky. Video je naprostá tma (byl jsem proti oknu, které podexponovalo úplně vše), velcí fandové uslyší dvě sloky (znovu opakuji uslyší, neuvidí lautr nic, takže spíš empétrojka v empegu) jedné z Andulčiných koled, Na Vánoce dlouhý noce, první věc, kterou hraje opravdu obouruč. Milovníci živých nahrávek možná ocení i Andulčin slaboulinký zpěv, kterým svoji hru doprovázela, i když šanci jej zaslechnout má možná netopýr anebo jen ryzí znalec.

Má to 12 a půl mega a opakuju, je to pro opravdu skalní a zaryté příznivce. Myslím, že babička nebo dědeček jsou ta nejvýstižnější označení pro cílový segment.

Pokud ale uvidím, že video bylo staženo víc jak čtyřikrát, nabídnu to sem jako zvonění do mobilu a udělám k tomu tapetu a screensaver, všechno ke stažení, když teda jinak nedáte.

Dú Vánoce dú

Že se blíží Vánoce se dá jasně odhalit tak, že jsou splněny alespoň dvě z následujících podmínek:

• na rádiu vyhrávají tu koledu White Christmas od Wham
• v hospě mi do tupláku lijou čtrnáctku (vánoční Holba, každoroční speciální hanušovický var pro spřátelené puby)
• gdyž vylezu ráno před barák, vidím stopy sobů, mrznou mi trencle, sedají si na mě sýkorky a mírně poklovávají.
• v kuchyni se kumulují ženský a míchají těsta

Slivka, stěrač, dělohy

Jsem ve Výprachticích v palírně, se švestkama. Můj první orlický žeh. Měl jsem strach, aby se vůbec vypalovalo. Celej kvas vypadal jak kompot, švestky plavaly ve vlastní šťávě, žádná kaše, žádná deka nahoře. To jsem nikdy neviděl, bál jsem se, aby to nebyl ocet.

Taky jsem si říkal, abych tu s noťasem nevypadal jak debža. Ale kotel, kondenzátor a všechno kolem je plný displayů, skoro žádnej budík, veškeré vybavení moderní a i když jsou Výprachtice jeden z ouředně zaznamenaných konců světa, 3. tisíciletí sem už evidentně dorazilo dávno před mým noťasem. Paní paličmistrová se usmívá, hezky jsme si popovídali a teď si tu píšu, jak jsem měl naplánováno.

Za půl hoďky bude hotovo. Vypadá to celkem asi na 10 litrů kořalky, takže výtěžnost kvasu velmi mizerná. No nic extra zralýho to nebylo, 500 m.n.m. je taky znát, cukernatost zřejmě nízká, takže zaplaťpánbůh aspoň za tohle. A Marke je teď vlastně těhotná a pak bude nejmíň rok kojit, bude tedy nějakej čas od válu, takže ano, ty dva roky by nám těch deset litrů mohlo vydržet.

Ale o tom jsem psát nechtěl. Mám teď čas popsat úterní story s Andulkou.

Když jedeme s Andulkou v autě, Andulka má většinou rozkecáno. Nebo spíš rozhloubáno. Když má tuto hloubkově vyptávací náladu, já většinou ještě schválně přitápím pod kotlík. A když se třeba ptá, jak to má maminka s tím miminkem v bříšku, co se tam děje a jak jako, tak to do ní hrnu naplno, dělohy, placenty, plodový vody, všechno, co o tom vím a bez nějakého "obalu pro děti".

Je vidět, že to pro ní bývá buď záplava nových termínů anebo spousta nových souvislostí o věcech, které se s novými informacemi posouvají do jiného světla. Ale v autě je na všechno přemýšlení a vyptávání času mraky, takže o nic nejde a cesta pěkně ubíhá.

V pátek jsme zrovna rozebírali ty věci kolem těhotenství, rozdíly mezi placentou a dělohou, Andulku dále enormně zajímalo, jak moc si tam miminko plave, jestli kouká, jak se spí ve vodě, kam po porodu zmizí plodová voda a jestli máme v břiše vodu všichni.

Ale teď v úterý jsme narazili na věc. Pršelo. Začala, proč v autě nejsou stěrače i na bočních oknech. Pokračovali jsme, co by se stalo, kdybychom někoho kvůli vypnutým stěračům srazili. A končilo to výčtem trestních sazeb za zaviněnou újmu na zdraví s následkem smrti, za neposkytnutí první pomoci a na závislosti délky trestu jednak na závažnosti poranění či případné smrti ale také na té neposkytnuté pomoci.

Byli jsme už dávno z auta venku, když si Andulka poněkolikáté ujasňovala závěry: „Takže, když bude zuaněnej a neujels, tak dostaneš čtyži uoky, když ale umže a neujels, tak dostaneš šest let a když umže a tys ujel, tak pudeš na osm…“ slyšel jsem to asi posedmý, tak už jsem jen mlčky přikyvoval. Co ale toto běžné a celkem nijak zajímavé klábosení povýšilo na skeč bylo prostředí. Tato debata totiž probíhala, když už jsme s Andulí procházeli branou nemocnice a pokračovali nemocničním areálem dál, šli jsme na ORL na kontrolu.

Uvědomil jsem si najednou ty lidi kolem, jak se zastavují, otáčí se a nevěří svým uším a očím, že tady skutečně jde chlap, kterej někoho rozválcoval autem a ujel, a teď se jde chladnokrevně přesvědčit … a to i s malým dítětem paní, to je cynik, viďte, tak on se šel paní podivat, jestli ten přejetej už není náhodou mrtvej a kolik mu teda z toho kouká let na tvrdo a považte paní, to dítě mu k tomu dělalo právní rozbor, bez kouska citu mluvilo o smrti a o tom, že si za to fotr pude sednout na vosum, běs a hrůza ti dnešní mladý, jednou nás tu všecky povraždej a řeknou jenom jésori…“

„Tatínku, puoč jdeš teď tak uychle? Tatínku, počkéj, a když umže, tak můžeš dostat i stotisíc let? Počkéj…“

P.S. Té slivovice bylo nakonec 11 litrů (52,5%). A když jsem po hezkém odpoledni v palírně dorazil domů, tak Marke zrovna Adélce naměřila 40,3 °C. Tak ochutnám až zítra.

Deník Aktualizováno

Čerti

Na Mikuláše tu byl i Matouš, protože v Praze nechodej klasický čerti, ale jen sociálně-demokratičtí poslanci. Což je ve srovnání s běžnýma čertama tak neuvěřitelný peklo, že je už dost nelidské vystavovat těmto kreaturám dospělé lidi. Natož pak malé děti.

Mikuláše jsem před vstupem dost dlouho instruoval na co se poptat a co pokárat, že když to z dětí všechno jakž takž dostal, tak se mu tak oddychlo, že na nic nezapomněl, že hned poslal anděla, aby rozdal odměny. Až bylo celé procesí venku, upozornila je babička nenápadně, jestli by nestálo za to si poslechnout i nějakou básničku. Mikuláš se chytl za hlavu a uháněl i s andělem ještě dovnitř…

Andulka se bála, ale písničku zazpívala. Pak se dokonce sama nabídla, že zazpívá ještě i jednu za Adélku.

Sprcha

Holky propadly kouzlu sprchy, vanu neviděly už asi 2 měsíce. Pro Adél se sprchování stalo natolik zásadní, že mu přiřadila i speciální zvuk.

Možná je teď příležitost, abych zmínil vše, co Adélka v roce a osmi měsících umí říct zaskřeknout. Vystačí si většinou s nekonečnou řadou modulací jedné jediné hlásky.

Na úvod krátce něco ze shakespearovské češtiny, máma, táta, bába, di-da, ty by neměly dělat větší problémy. Pak už jsou ale jen tuhá sousta:
a-á je oslík (první a je někde z tříčárkované oktávy, druhé a je cca o oktávu níž),
a-a (krátce a ostře, jako Ara Zelenokřídlý) je pes,
á (stejné, jako když člověk polkne horký čaj a udělá á nebo spíš chá) je kočka,
á-a-a (první á jak u kočky, další dvě zní jako když velmi uhoněný pes vydýchává přes jazyk) je vlak,
a^á, jak už jsem psal, volá na Andulku.

Z ostatních písmenek používá ko-ko, hají, bů, mňámňá, ŋňé (mlíko), tu-tů (Lamborghini Murciélago), blll (čert) a pak zvuk, kterým normální člověk naznačuje prdnutí, nebo prsknutí (vypláznout jazyk, stisknout mezi rty a profouknout slinama). A tímto zvukem a současným plácáním se dlaní o temeno hlavy označuje Adélka právě tu sprchu.

Resume: umí čtyři slova, pět zvuků zvířátek, a pak mlíko, auto, jídlo, čerta, spánek, vlak a sprchu. A od minule stále ovládá a piluje k dokonalosti slovíčko NE.

Andulka v roce a devíti měsících mluvila ve větách. Ale teď vidím, že to byla nuda.

Advent bez sněhu

Kontrola záběrů

Deník

Nadešla doba adventní, doba očekávání. Každý asi nějak čekáme.

Mikulášská jízda

Holky včera byly na Mikulášské jízdě, parní lokotka, vagóny, plný vlak čertů. Jeden si v průběhu cesty sedl vedle Andulky, čímž jí dorazil k pláči.

Adventní steak

Včera jsme dělali masový fondue. Když jsem připravoval hovězí, padl mi do ruky hezkej flák masa, byl to nějakej začátek svalu, bez blan a šlach, hřích tě nakrájet na kousky, říkal jsem si. A i když to bylo z předního, ulil jsem si 3cm plátek stranou a dneska, na 1. adventní večer, jsem si mírně nekřesťansky udělal krvavýho steaka.

Mžoural jsem pak do svíčky a rozjímal, jak se nám ten víkend hezky vyjedl vyvedl.

WS Tester Vašich nervů

Adélka je tester.

Všudypřítomný, houževnatý tester.

Nezdolný tester hranic naší trpělivosti.

Sedím u stolu. „Adélko, pojď ke mně!“
Tázavý pohled, mluvíš skutečně na mě?

„Adélo! Pojď se oblíct!“.

A nic. Potutelná grimasa, ale žádná reakce. Musím si pro ni dojít.

V okamžiku, kdy narovnám záda, sepnou se kvadricepsy a celé tělo je milisekundu před tím, než se začne zvedat, Adél se začne pohybovat směrem vpřed.

Signály už byly vyslány, můj spuštěný pohyb nejde vzít hned zpět. Její posun ale přeruší mé vstávání v nejbližší možnou chvíli, po 10 cenťácích zdvihu jdu opět gec down.

Přesně desetinu vteřiny po té, co zadkem zajedu zpátky do polstrování a svalový tonus povolí, se v pohybu zastaví i ona.

Vyšponováno naprosto tak, aby vytáčela, ale aby to ještě nebylo na prdýlku.

Příště si pronásobí čas vyčkávání nějakým koeficientem k ∈ (0;1), ví, že trpělivost se zmenšuje. A jedeme další kolo.

„Převlíknem punčocháče! Pojď…“