www.spaceIL.net

Fotky

Vilda má svátek

Dneska jsem náhodou zjistil, že má svátek Vilda.

Já si svátky skoro nepamatuju. Marke s Andulkou vím, že mají někdy v červenci. Marke na začátku, kdy háže srp do žita a hoši startují kombajny a Andulí někdy ke konci, kdy už jsou chladna z rána. Adina vůbec nevím kdy má svátek, mám pocit, že v září, ale to jen tipuju. A o Vildovi jsem do dneška neměl ani tušení. Takže konec května. Koncem května má svátek i švica (já si pletu, jestli koncem května nebo koncem června, protože na jednom z těch konců má svátek i DB) a BB má narozky. To bych si mohl celkově nějak zapamatovat.

Když už jsem u Vildy, tak Vilda už chodí. Už možná 14 dnů, ta hranice se nedá přesně určit, protože správně by mělo být řečeno, že Vilda nechodí, umí ale chodit a nechce se mu. Když ho člověk někam postaví a řekne mu, ať k němu příjde, tak normálně jde. Ale pokud on sám se potřebuje někam přesunout, tak pořád volí jízdu zásadně po čyřech.

V rodinné tabulce je Vilda na druhým místě, Adina chodila asi o měsíc dřív. Andulka je v chození poslední, ta chodila dokonce až v 16. měsíci. Ta je vůbec v určitých ohledech nejopatrnější a nejpomalejší dítě ve střední Evropě.

Antivirák ven

Poslední díl Kanceláře pro memorování nepotřebných údajů bude nejkratší a asi nejnudnější.

Dnes je to 1 rok, 1 měsíc a 1 den od doby, kdy jsem z počítače vyhodil antivirák.

24. dubna odpoledne loňskýho roku mi antivirák najednou začal asi v 10minutových intervalech vytěžovat procesor skoro na 100%. Trvalo to vždycky cca 2 minuty a po celou tuto dobu byl počítač skoro zmrzlej a pracovně nepoužitelnej.

Odzkoušel jsem všechny triky, co znám a ve finále jsem napsal žádost o pomoc do oficiálního fóra výrobce.

Jenže odpověď žádná (a to jsem měl placenou licenci pro pracovní stanici), takže 48 hodin po té jsem antivirák prostě odinstaloval.

Je teda pravda, že v oblasti ochrany před nechtěnou havětí se cítím jako nadprůměrně poučenej laik. Pro svoje bezpečnostní pohodlí už léta nepoužívám Inernet Explorer, Outlook Express a ani další potenciálně problematické vybavení. Mám běžně zažitý všechny základní bezpečnostní návyky při všech činnostech, které na komplu provozuju. Mám legální a stále aktualizovanej operační systém. Poslední vir, kterýho jsem u sebe viděl na živo byl před 5 lety Lovsan Blaster, kterej ale stejně využíval nějakou díru v systému a byl mimo dosah antivirů.

Takže s vědomím všech těchto okolností a se vztekem, kterej mě při práci každých deset minut žhavil do běla jsem to prostě zkusil.

Rok je pryč. Za ten rok jsem vždycky jednou za kvartál nechal kompl pro kontrolu projet on-line antivirovýma skenerama (BitDefender, Symantec, Kaspersky - všechny teda fungují jen s Internet Explorerem) a vždycky jsem měl všude čisto. Takže se možná vykašlu i na tohle nebo aspoň snížím frekvenci z jednou za kvartál na jednou za půlrok.

Jediný místo, kde mi on-line skenery vždycky najdou na komplu viry, je jen složka s nevyžádanou poštou v pošťákovi (používám Thunderbird). Nevyžádanou poštu mám nastavenou tak, aby se zprávy z této složky odmazávaly až po třech dnech po přijetí (abych měl možnost zkontrolovat, jestli filtr nevyžádané pošty nevyhodil omylem i dobrej dopis). Filtr pracuje skvěle, nevím jak to dělá, ale kromě nevyžádané pošty automaticky třídí i všechny dopisy se zavirovanýma přílohama. Po třech dnech bytí ve složce Nevyžádané pošty se každej dopis (i s případnou přílohou a virem) automaticky smázne.

Pokud potřebuju občas prověřit nějakou jednotlivou přílohu e-mailu, mám v prohlížeči záložku na on-line file skener, kam na dvě kliknutí nechám soubor odeslat na kontrolu. Výsledek mám za 10 vteřin, což pravda je o něco pomalejší než, kdybych to samé prováděl na nainstalovaném antiviráku.

Po odinstalování antiviráku jsem ze začátku pozoroval mírné zrychlení komplu.

Dneska nepozoruju nic. Antivirák se dostal do stejné škatulky jako třeba Catherine-Zeta. Vím ocode, má to hezkou krabici, ale nepoužívám to.

I když je pravda, že malej rozdíl mezi antivirákem a Catherine-Zetou je ten, že Catherine-Zetu jsem nikdy nepoužil. Já bych se teda mohl zkusit s Majklem dotláchnout, kolik by stála OneNightLicence. Jenže Marke by mi ji stejně asi nedovolila nainstalovat.

Předchozí díly

1. Kouření
2. Web a mail
3. Mobil
4. Marke

Víkend s Antikou

Náplní tohoto víkendu se staly čtyři činnosti:

1. Luštění sudoku.
   Andulka mě s bouchačkou u hlavy nutila minimálně dvě hodiny denně luštit („Já nechci Večerdu, já chci luštit sudoku!“). Ona se dívala a mírně radila.
2. F1 v Monte-Carlu.
   Při závodě zhruba dvacet kol silně pršelo, což byl v klikatých vlásenkách města výbornej základ na kvalitní karbonovej guláš. Vařilo se několikrát, po několika letech bylo na co koukat a ještě vyhrál McLaren.
3. Likvidace velkých dávek jídla z domu.
   „Vy nás ale zásobujete, pane Karfík!“ říkal jsem Marke při každé návštěvě.
4. Četba serveru Antika.
   Kvůli němu všechno toto píšu. Dlouho jsem se takto nezačetl (naposledy, když jsem objevil stránky Moravia Magna). Měl jsem přes víkend relativně víc času, měl jsem několik variant, jak ho strávit, ale náhodná návšteva Antiky rozhodla. Začetl jsem se do rozsáhlé historie kmenů nepřátel Říma o kterých se normálně (kromě Židů) knihy zmiňují jen do té míry, že takové kmeny existovaly.

Dnes domů nejdeme

Budem tu minimálně do pondělí. Dýl než dva dny jsem v nemocnici nebyl víc jak 6 let.

V neděli se jedou efjedničky v Monaku. Sice je to nejnudnější velká cena, ale má tam údajně pršet, tak by to mohlo o nečem být. Aspoň si to v klidu užijem.

Na ORL

Docházím s Andulkou každej den na ORL. Uvolňují jí tam nosní dutiny. Chodí se tam podzemníma chodbama mezi pavilonama a Andulku to baví.

Dnes do čekárny vrazila žena a za ruku táhla 8letou holčičku, která řvala:
„“Nééé!!! Nééé!!! TADY ŘEŽOU BŘÍŠKA!!! Nééé!!!
„Tady se koukají do nosu, do uší a do krku“ odpověděla suše matka a pokračovala: „Jen těm, co zlobí, tady stříhají vlasy.“
„Jo?!?“ podivila se holčička a zmlkla.

Antibiotika

O půl sedmý přišla sestřička s večerní dávkou léků. Poptala se Andulky jak se daří, dala jí nějaký léky, nakapala kapky, vysmrkala ji a zapnula jí zvlhčovač vzduchu.

Když nám popřála dobrou noc a odešla, tak Andulí povídá:
„A to dneska nedostanu antibiotika?“
Pamatoval jsem si, že jí je dávali ráno:
„Ty bereš ráno, ne?“
„To jo, ale včera večer mi je dávali taky.“

Šel jsem se zeptat sestry. Zalistovala v papírech.
„Ukažté. No opravdu, ježkovoči já se moc omlouvám, hned tam jdu. Ještě, že si to hlídáte.“
„No, já se přiznám na to vůbec nedávám pozor, to mě upozornila malá.“

Mě vůbec nenapadlo to hlídat, protože mně ani vlastně neřekli, co všechno má brát. 3× denně chodí na střídačku se čtyřma až pěti věcma a já jsem ještě pořádně nenakoukal, co všechno v tom má být.

A když sestra přišla s chybějícíma biotikama, tak s sebou nesla ještě dýchátko. Tu masku s trubičkou, jak mají astmatici, Andulce tady z toho dávají něco vdechovat 3× denně (myslím teda). Takže nejen zapomenutý biotika, ale i dýchání. Celkově slušnej renonc.

Andulka má celej den mírně přitopeno pod kotlem (37,5-37,8) a na této vyšší energetické hladině jí zřejmě nic neuteče. Té Andulce, která je v normálním stavu větší část dne duchem nepřítomná a když se má oblíct, oblíká si kalhotky na hlavu a čepici na nohy.

Vysílání ze špitálu.

Jsem s Andulkou ve špitále. Andulka má oboustrannej zápal plic.

Vzdycky, když nás obvoďačka posílá na kontrolní vyšetření do špitálu, tak si pro jistotu sbalím plnou polní. Převlečení, knížky, noťas a děti si nabalí baťůžky s hračkama, dyvydy a bačkůrkama. Děláme to, abysme se pomocí negace Murphyho zákonů vyhnuli tomu, že si nás tam nechají. Věříme, že kdybysme jeli nepřipravení, tak dle Murphyho tam budeme muset zůstat.

Využití logické negace několikrát vyšlo. Když jsme jeli perfektně připravení na hospitalizaci, vždycky nás slušnou rychlostí uploadli zpátky. Dneska ale ne.

Vypadá to, že tu budeme minimálně do pátku. Chtějí využít příležitosti a kromě zápalu plic se tu Andulce hodlají podívat i na to její dýchání. Jsem tu s ní já, protože Marke by tu musela mít na kojení i Vildu a to by nešlo.

Novinky v Matrixu

Jedna technická zajímavost. Když nás v rámci příjmu poslali na rentgen, vypadalo to tak, že jsme šli do jiného pavilonu, po osnímkování nám paní na monitoru ukázala, že se snímek povedl a když jsem se pak ze zvyku zeptal, jestli máme na snímek počkat, tak mi řekla, že ho právě přes komp odeslala na dětskej příjem. Ne, že by toto nějak překonávalo moji představivost o kompletním digitálním věku, ale potěšilo mě, že některé z vymožeností už dorazily i k nám na venkov.

Osobnostní upgrade

A ještě jedna aktualizace. Dneska jsem se nestihl odpoledne najíst. Když se Marke vrátila s Andulí z obvodu někdy po půl páté, sbalil jsem se a do špitálu jsem vyrazil nenajezenej, protože bylo jasný, že sbalený lidi pošle Murphy domů a ti se doma navečeří.

Tak teď jasně vidím, kde jsem vyrobil chybu a proč vlastně jsme tady zůstali. Do špitálu musí jet člověk sbalenej a pokud je po 17. hodině tak i najezenej, protože po páté už jsou ve špitále po večeři.

Ve čtvrt na devět, když jsem Andulku uložil do postele a měla za sebou všechny procedury, už jsem měl hlady červeno před očima. Řekl jsem Andulce, že si odskočím autem někam na pumpu něco koupit, že tu bude čtvrt hodiny sama. A Andulka svolila. Já vím, že pro drtivou většinu lidí je toto jasný a není na tom nic, co by stálo za povšimnutí. Ale modří vědí, co je toto za kolosální upgrade.

Útlum

Na disku mám dvacet tisíc nových fotek, zážitků každej den nadstandardně (zahradnický samouk, Adina chodí týden do školky, Andulčiny kecy a úvahy), ale vůbec se mi teď nechce psát. Venku je krásně, někdy se večer vracím až o půl desáté.

Možná je to taky syndrom psacího vyhoření.

Nebo syndrom nabíjení.

Chlebovej steak

Jsem zvyklej, pokud si dávám k jídlu chleba, si ho hodně obložit. Většinou aspoň dvěma druhy sýra a dvěma druhy zeleniny.

Poslední dobou jsem našel zlepšovák. Když jsem línej obkládat čtyři chleby (to je moje dávka, když už se rozhodnu zaplnit se chlebem), tak ukrojím jen dva krajíce a nebo dokonce jen jeden krajíc, kterej je ale tlustej asi jak steak.

Příprava jídla se tak zkrátí o polovinu. Člověk pak sice musí otevírat hubu až na hranu svých možností, ale časem se na to dá zvyknout.

Google umí překládat

Google už umí překládat a čeština je mezi podporovanými jazyky. Hovorové nebo nespisovné výrazy ale ve slovníku nemá a pak to dopadne takto:
spaceIL.net přeložený Googlem do angličtiny.

Starší generace se může pokochat překladem do ruštiny.

Marke posílá Alexovi do Turína italskej překlad.

Podporováno je více jak 30 jazyků a je možné překládat mezi libovolnými dvěmi z nich. 30 jazyků, to je 780 slovníků (když počítám, že mezi dvěma jazyky potřebuju dva slovníky), což je dost náročné. Díval jsem se ale na 3 překlady a případá mi, že je to dělané tak, že Google si všechno přeloží do jednoho univerzálního jazyka (možná angličtiny, ale typuji spíš na něco umělého) a z něj to potom přeloží do požadovaného jazyka. Tím pádem nepotřebuje 780 slovníků, ale jen 60. Ve všech překladech totiž chybí ta samá slova a ve všech překladech jsou ty samé posuny významu u jednotlivých slov.

Třeba Pane Spejsil je do angličtiny přeloženo jako Sir Spejsil a ten samý posun je i v ruštině, kde je dokonce Car Spejsil.

Tím si ulehčuje práci s přidáváním dalších jazyků, je ale těžké najít nebo vytvořit ten univerzální jazyk (což je na těch překladech dobře vidět).

Aby se dal přeložit celý text, tak je potřeba psát spisovně. Celý tento zápisek píšu záměrně spisovně (je to pekelně nepřirozené), protože jsem zvědavý, jak si s tím Google poradí. Díval jsem se na překlady článků z Wikipedie a přestože jsou psány spisovně, tak strojový překlad je stějně skoro nepoužitelný. Zatím je to spíš jen zajímavost pro zábavu.

Víkend

Tři dny jsme pařili přes půlnoc. Tři dny jsme (někteří) vstávali před šestou. A tři dny jsme se přes den tahali po pláních Orlických hor (Šerlich, Malá Deštná, Zemská brána, Pašerácká lávka, Neratov) a po zahrádkách orlických hospod.

Když se na kolejích pařilo tři dny po sobě, tak se hezky spalo do desíti a odpoledne se ještě relaxovalo u Rosseane, Odpadlíka, Dallasu, Kutila Tima nebo u Warcraftu, aby byl člověk na večer ve formě.

Na zahradě jsme zasadili tři borovice.

Z tohoto víkendu se budu sbírat do úterý.

Četnice

Chytnul jsem Marke v kuchyni ze zadu za boky a přitisknul jsem se.

Adina: „NEPERTE SE!!!“
Andulka: „Nech je. Voni se mazlej.“

Annenská Studánka

Jeli jsme do Lanškrouna do zahradnictví pro Kleče.

Na Annenskou Studánku k větrným elektrárnám je to z Lanškrouna jen kousek. Výška věží 68 m, průměr rotoru 62 m (DeWind D6 pdf).

Hladina hluku zanedbatelná, potvrzuju.

Možná svoje postoje v otázce stavby elektráren u nás na protějším kopci u líp ještě přehodnotím.

Možná, že bysme mohli menší vrtuli postavit i někde na zahradě.

Setkání odlišných kultur

Zažívám setkání s odlišnou a neznámou kulturou. Nevím, jestli jsou z Marsu nebo až z Uranu, každopádně mají dost zajímavý manýry.

Jde o to, že mají malé (22měsíční) dítě a přesto, že je teď čtvrt na deset, tak všichni ještě spí.

Opakuji. Je čtvrt na deset a všichni ještě spí. Všichni, to znamená všichni včetně toho dítěte. Je čtvrt na deset.

Některý kultury a civilizace jsou holt vyspělejší.

Sousedi zaseli

„Dobrý den.“
„Dobrý den. Tak jsme zaseli.“
„Tak sláva.
„No, jak nám Vaše ovce pošlapali trávník, tak jsme znovu zaseli.“
„Tak to budete mít zase hezký.“
„No to jo, ale stálo to i s úklidem 1.500, celkem. A to mě ještě praštili štaflema do čela.“
„To je mi líto. Ale tu škodu rozhodně uhradím sousede.“
„No tak pane Spejsil, do měsíce by to šlo. Pořádek dělá přátele. Tak do měsíce, jo? Heleďte se, myju to saponátem a teď jsem se v příručce dočetl, že to žere lak…“

Конвой РQ 17

„… krátce po vyplutí byl objeven německým průzkumným letounem. S nedostatečnou ochranou musel čelit nejen rozbouřenému moři, ale i neustálým útokům německých ponorek a hloubkových bombardérů…“ psalo se na obale DVD, kterýho jsem si včera všiml na hromádce 39Kčdvd. Vzpomněl jsem si na Andulku a na její tužby a film jsem koupil.

Dneska po ránu to Andulka zkoukla místo Kouzelné školky.

Chudák Andulí. Když včera viděla na obalu fotky střílejících lodí a stíhaček nad mořem, měla skoro až kopačkovou radost. Jenže ani já jsem netušil, že dnešní válečnej film v ruském podání (natočeno v r. 2005) je film především dialogový. Jediné dvě válečné scény byly

1. podvodní záběr na torpédovou komoru, kterou právě opustilo torpédo
2. pohled z periskopu ponorky na konvoj válečných lodí.

Žádný stíhačky, žádný střílení, žádný výbuchy. Vlastně všeho toho je tam plno, ale člověk se to dozvídá jen tak, že si o tom někdo jinej v kanclu u velitele povídá.

„…no a pak ukradli s tou černoškou letadlo a letěli na ostrov, kde měla ta jeho dcera být. ta černoška s tím letěla úplně poprvý?“
„jo. jo a když tam doletěli, tak on si vzal všechnu výzbroj do člunu a vesloval bez trička, byl namakanej jak prase a to kdybys pak viděl, když vylezl na břeh, tak si oblíkl bojovou vestu, zacvakal si na ňu kudly, granáty, zapnul si zipy a pak si pomalu zamaskoval ksicht. a pak si vzal na ramena raketomet, do každé ruky sapíka…“
„fakt jo, no neke“
„no fakt jo. a šel na ně. vybílil to tam brutálně. rozstřílel víc jak tisíc chlapů…“
„a byly tam nějaký stíhačky a výbuchy?“
„no stíhačky tam nebyly, ale výbuchů tam bylo požehnaně. a nakonec ju zachránil a až pak přilítli vojáci, tak on jim řek, že nemaj nárok a odletěl s černoškou i s dcerou pryč.“
„a víš, že hrajeme v akčním filmu, když si tady o tom povídáme“
„jo, jo, jsme super akční.“

Abych byl spravedlivej, tak válečných záběrů je víc, protože pohled z periskopu se několikrát opakuje. Nicméně když si vzpomenu na scény z Krkonošských pohádek, kde Krakonoš čas od času koukne do své hole (ve které se skrývá dalekohled a kterou by mu JB007 záviděl), aby „slyšel všechno, co se na horách děje“, tak oproti pohledům z periskopu má člověk pocit, že se opravdu brzo něco semele.

Konvoj PQ 17 je film výpravný. Všechno, co má hýbat dějem dopředu, se tam neděje, nýbrž se o tom vypráví.

Ale nejlegrečnější je, že na filmu, ve kterým se hlavně mluví, se ani podle dialogů nepozná, jestli to má být válečnej film, válečná parodie, černá komedie, komedie, absurdní drama, konverzační odlehčená fraška nebo bůhvíco dalšího.

Výběr z dialogů:
„Jaký máme kurz, Frankline?“
„Žádný, pane.“
„Tak ho udržujte.“

Rozhovor námořníků na ponorce v okamžiku, kdy ponorka podplouvá loď na hladině:
10 vteřin ticha. „Slyšíš, Voloďo?“
10 vteřin ticha. „Slyším.“

Velitel ponorky podává po návratu z veleúspěšné mise na břehu hlášení:
„… a během mise byla vystřelena čtyři torp…“
„Jasně Voloďo, ale jseš zarostlej, no však já vím, ale koukej se oholit.“

Film je myslím ideální pustit jako pozadí na nějaké party. Ve střední části večera, když už je každej trochu jetej a všechny hovory z filmu začne vnímat jako Monthy Pyton nebo tak něco.

Andulka chuděrka ale Monthy Pyton nezná a když na ten fim pořád s nadějí na zvrat koukala, bylo mi jí fakt líto.

Fotky

Kopačky

Od dubna se trénuje venku a Andulka konečně může vyrážet na trénink v kopačkách, který dostala pod stromek. To je radosti, to si málokdo umí představit.

Hamánek

Děda má na Vildovy složitý rovnice hmat. Chytne ho zezadu za krk a je po rovnicích.

Sekačky už dorazily

Ovcí bylo šest. Dvě jsou naše a čtyři jsme měli na hostování. Teď už jsou ty čtyři na svým u babičky.

Švestka

To je švestka.

Tento týden jsem jich vysadil sedm. Doufám, že se stanou jedním z pilířů mého spokojeného života.

Mimochodem, už párkrát mi někdo připomněl, že mám, co se týká životních úkolů, splněno. Dům, strom, syn.

Jenže myslím, že už to tak není. Tyhle tři úkoly byly výzvou v minulým století. Dneska se svět točí o poznání jinak a asi by bylo dobrý vzít to v úvahu. Takže pokud hodlá mít člověk splněno dneska, tak by měl minimálně ještě

• založit fungující firmu s aspoň jedním nerodinným zaměstnancem,
• naprogramovat a uvolnit pod GPL aspoň jednu smysluplnou (nejlíp webovou) aplikaci (e-shop a redakční systém jsou dopředu zamítnuty)
• a ve spotřebě energie musí za život dosáhnout energeticky pasivní bilance.

Splněno zdaleka nemám.

Muži za padesát let to budou mít ještě těžší, protože k tomu všemu budou muset ještě za život prokazatelně zlikvidovat aspoň jednoho blbce (kterýchžto přibývá skoro geometrickou řadou) a kromě vlastní rodiny taky zaopatřit ještě tři další důchodce a jednu čínskou rodinu (minimálně pětičlenou). Moc to Vildovi nezávidím.

A opravdoví muži za padesát let navíc budou muset dokázat zredigovat před smrtí veškeré své celoživotní stopy na internetu a 99,9 % všech svých dat (to je průměrný objem bezcenného smetí z celé "internetové tvorby" u každého jedince) ze serverů smazat. To se mně možná už taky bude týkat.

I když možná, že opravdoví muži nic mazat nebudou, protože možná, že opravdoví muži zanechávají stopy někde úplně jinde než na internetu.

Taková směska ze zahrady.

Jarní bouřka

Komunální pařební sezóna začíná

Stavěním májky a pálením čarodějnic se otvírá outdoorová komunální pařební sezóna. Indoor akce, tři plesy, masopustní a velikonoční zábavy jsou pasé. Džisky, krígly, ohně a kalí se hromadně venku. To máte: stavění májky, bourání májky, konec ligové sezóny okresního přeboru II. třídy, začátek prázdnin, přebory v hasičských disciplínách, půlka prázdnin, Holba cup, letní táborák, první zápas podzimní části sezóny okresního přeboru II. třídy, konec prázdnin…

Je ale pravda, že když si dneska dám víc jak dvě piva, aspoň jednoho panáka a nejdu spát před půl jedenáctou, tak tomu celýmu hned říkám pařba. Čímž, pozorováno očima mých gymnaziálních a vysokoškolských let, výraz pařba dlouhodobě dost devalvuju.

Adina na čarodějnicích snědla skoro půlku kuřete.

Andulčina první kloudná fotka. A já, protože jsem zase nevěřil, že se to povede, tak jsem se v klidu tvářil jako imbecilní péro.