www.spaceIL.net

info

Spaceil.net je rodinná kronika s fotkama, kterou píše a fotí spaceIL.

V hlavních rolích

Vilímek

Narozen v březnu 2007 (3550 g, 50 cm), #8
Je milej, trpělivej, usměvavej, má rád společnost, ale dokáže se zabavit i sám. Nebrečí. Ale hlavně, spí mnohem líp než holky. V noci zabere na první zátah i čtyři hodiny, což je u našich dětí nepoznaný luxus.

Adélka

Narozená v dubnu 2005 (3600 g, 51 cm), #5
Samostatná, hlučná, tvrdohlavá. Nejraději bývá venku, jezdí na motorce, vozí kočárek, chodí na houpačky, na skluzavky nebo obchází s dědou hospodářství. Má ráda vodu, zvířata, honit se s kýmkoliv po baráku, knížku Říkadla Josefa Lady, píseň Prší, prší, koledu My Tři králové, znělku Večerníčka, intro k NfS. Je na maso, na sladký a je polívková, jinak všežravec. Špatně mluví. Neposlouchá. Při učení nových věcí není moc trpělivá. Denně vypije třičtvrtě litru mléka (pokud by záleželo jen na ní, vypila by ho denně dvojnásobek). Má králíka Králička.

Andulka

Narozená v září 2002 (3100 g, 49 cm), #2
Přemýšlivá, starostlivá, velmi opatrná, velmi ostýchavá. Raději bývá venku, ale dokáže se zabavit i doma. Hraje fotbal, jezdí na kole, chodí na houpačky, na skluzavky, na procházky. Maluje, vystřihuje, nalepuje, hraje si na školku, plní úkoly z dětských časopisů (početní příklady, doplňování písmen, slov, bludiště), hraje prší, pexeso, domino, pouští si cédéčka s dětskýma písničkama, "závodí v biatlonu", kouká v televizi na libovolný sport. Hodně na sladký, jinak všežravec. Často zadumaná, ponořená do svých myšlenek a představ. Když se po ní v takovém momentě něco chce (oblékni se, jez), je neuvěřitelně pomalá (i ve školce je obecně skoro nejpomalejší). Má králíka Ušáčka.

Marke

Narozená v lednu 1975. Známa též jako Yahoodkah.
Hodná a hodně vydrží. Drzá a hubatá, svědomitá a zodpovědná. Neumí vyprávět historky, umí mluvit rychleji než myslet.
Tanec, Salsa, vesnické tancovačky a rockové zábavy, Brad Pitt, Alex del Piero (dřív i Paolo Maldini), Max Biaggi, Milan Baroš, Legenda o Vášni, Hříšný tanec 2, Vesničko má středisková, Mexická jízda, fotbalový zápas, kde na jedné straně hraje Itálie.
Skvěle vaří, hlavně rychlá a lehká jídla. Třídí odpad, neumí chodit po přechodu a nerada létá dlouhé štreky. Mládí prožila v touhách stát se úspěšnou pokladní, ale poslali ji do Prahy. Její vztah ke zvířátkům je jiný, než by člověk očekával od děvčete jejího původu. Dvakrát skončila v ofsajdové pasti.
Cinzano, Martini, slivovice, Baileys, Caro.
Peče hodně dobrých buchet a celosvětově inklinuje pokud možno nevystrkovat z Evropy nos.
Svého muže, obdivujícího všechny milé a rozumné ženy, zaujala množstvím vypitého rumu, vysunutou pěstí a pobídkou „čuchni, smrdí krchovem.“
164 cm, váha je vzhledem k neustálým těhotenstvím nestálá a neurčitelná, svatební byla 57 kg.

yahoodkah@spaceil.net

Dále občas hrají

• Davídek
  
  
  bratránek, #1, narozený v červnu 2000 (o dva roky starší než Andulka)
  
• Eliška
  
  
  sestřenka, #3, narozená v listopadu 2002 (o dva měsíce mladší než Andulka)
  
• Matoušek
  
  
  bratránek, #4, narozený v srpnu 2004 (o tři čtvrtě roku starší než Adélka)
  
• Dantonda
  
  
  bratránek, #6, narozený v únoru 2006 (o rok mladší než Adélka, o rok starší než Vilda)
  
• Barburaka
  
  
  sestřenka, #7, narozená v říjnu 2006 (o půl roku starší než Vilda)
  

 

Kamera, výroba

spaceIL <<:--)>>

Narozen v prosinci 1974 v Brně. Znám též aka spacák či spejsil.
Fabuluje, nadsazuje. Mluví, bývá přechytralý. Čeká jestli dospěje a neví, zda se na to tešit či se bát. Bez ušlechtilých koníčků, nesoustředěný, lajdá. Nedávno ho napadlo, že mu ke šťastnému životu možná stačí málo, což jej trochu zneklidnilo. Rozpuštěný vypuštěný, Vrchní, prchni!, Trhák, Návštěvníci, Bondovky s Brosnanem, Až opadá listí z dubu, Tom a Jerry, Jitka Čvančarová, Catherine-Zeta, Sophie Marceau, Petra Voláková, oblíbený komik Arnold Schwarznegger. V pracovní dny (mimo pondělí) se mu líbí i Klára Jandová a Bára Seidlová. Dlouhodobě se věnuje výzkumu je-li lepší tatarák, ovar, rare steak nebo polňák se svíčkovou. Někdy zpívá na pohřbech a někdy sportuje. Rád stříká, zejména plevel, neviděl ani jednu epizodu StarWars. Někdy si dá muflona. Na kolejích ho naučili hrát Doom a zůstalo mu to.
Pivo, slivovice, biologicky odbouratelné herbicidy.
Sentimentální, medituje převážně u čističky odpadních vod. Sepsal už tři javascripty!!! Rád se vydává za fotografa, v podnapilém stavu se může představovat i jako webdesigner, postará se o stádo dobytka. Dobře ví, co umí Zenerova dioda a dobře ví, na co myslí Bradley. Nečetl ani jeden díl Harryho Pottera.
Svojí ženu, zatíženou na romantické jihoevropské typy, dostal svým mimořádně nevýrazným obočím a plytkými prasečími očkami.
187 cm, 84 kg

E-mail: spaceil@spaceil.net

• digitální kompakt Casio QV 5700 (objektiv Canon, f=(34;102), F=(2,0;2,5))
  max. rozlišení 2560×1920 bodů,
  rok výroby 2002
• software
  • PSPad
  • Generátor barevných schémat
  • O dalším software píšu na stránce Proč používám Operu

Námět, scénář

Námět a scénář se několikrát měnil.

Původní

Web vznikl tenkrát v úterý 10.10.2000 jako sebevědomý výkřik „UŽ I JÁ umím HTML!“ Je pravda, že první dvě značky jazyka HTML jsem pochopil už v pondělí 9., bylo mi ale hloupé zakládat web v pondělí, když na druhý den připadalo mnohem hezčí datum. Chtěl jsem připravit následníkům, kteří budou jednou po vzniku spaceIL.net pátrat, nějaké propracované číslo. Moc dobře si ještě pamatuju, jak jsem byl kdysi vděčný Přemyslu Otakaru I., že si promyšleně dotláchl schůzku v Basileji pravě na rok 1212 a ne třeba o rok dřív, když se z Fridricha II. Štaufského odhodlal páčit věc takového významu, jakou byla Zlatá Bula Sicilská.

Mimochodem, Přemysl tenkrát páčil, páčil až z Fridricha koncem září zmiňovaného roku Bulu vypáčil. Podle dobových jazykozpytců byl gramaticky správný termín, že Fridricha $páčil (původně se to psalo spaatchil, o dvě století později to ale Husovo fancore historiků nabodeníčky "počeštilo" do podoby, která přetrvala dodnes). Pro věčné upomenutí zisku historických výsad přijal Přemysl ke jménu dovětek a celým jménem pak byl Přemysl Otakar I. Spaatchil. Během necelého století Přemyslovci vymřeli po meči, příjmení $páčil ale převzali už po Přemyslově smrti jeho chrabří souputníci (příslušníci moravské nižší venkovské šlechty), kteří mu v Basileji nejvíc pomáhali natahovat skřipec s Fridrichem. Jejich potomci žijí dodnes, další osudy těchto státotvorných rodů už ale souvisí s historií spaceil.net jen mírně.

Dva roky pak web sloužil jako figurína, kterou jsem jen převlékal do různých hadrů.

Přepracovaný

V roce 2002, po narození Andulky a pořízení digitálu, jsem to skoro komplet smáznul, začal znovu a jinak. Začal jsem sem dávat fotky.

Od března 2004 jsem fotky doplňoval krátkými zápisky. V květnu 2004 jsme začali stavět domek, fotek a zpráv přibylo. Postupem času se ze psaní stal příjemný relax, začal jsem mu věnovat přibližně stejný čas jako fotkám.

Obsah, motivace

Z 90 % fotím a píšu o našich dětech. Než jsme dostavěli barák, fotil jsem a psal hodně i o stavbě.

Podhoubí mého psaní je tvořeno 50 % exhibicionismu a 49 % grafomanie a fotografomanie. Sebeočistné, sebezpytné a další podobné složky jsou zastoupeny v množství, která jsou pod rozlišitelnou úrovní.

Subjektivně dokumentuju věci, které mi dělají radost.

Cílovka

Pokud čtenář není z rodiny, není náš kámoš, známý nebo bývalý spolužák, nenajde tady pravděpodobně nic, co by pro něj mohlo být zajímavý.

Režie

Jak

Občas čelím otázce, kde že si na psaní dovolím brát čas. Většinou odpovídám tou vtipnou historkou, že čas šetřím nejvíc tím, že

• píšu jen, když mám pocit, že je o čem,
• se tak děje v drtivé většině mezi 20. a 21. hodinou, kdy je četnost požadavků kladených na mě okolím marginální.

Postupem času jsem v psaní nabral určitou rutinu, takže i když se to nezdá, jen zřídkakdy se webu věnuju víc jak dohromady dvě hodiny týdně.

Jak ne

Už jsem se setkal s dotčením, že nějaká událost nebyla tady na webu zmíněna.

Toto není chronologický deník. Nebaví mě pravidelně popisovat, „...dělali jsme todleto, potom támhleto a to byla děsná švanda, jo ale ještě předtím se stalo tohleto, ale stihli jsme to jen tak tak a večer jsme pak byli všichni unavený…“

Stejně tak mě nebaví jednou za čas sednout a udýchaně sdělit, že „…v týdnu faktteďvůbec nebyl čas…“ a pak jen heslovitě vypsat, co jsme všechno stihli a dělali.

Pokud tu něco není, neznamená to, že to pro nás nemělo význam nebo že nás to nebavilo. Sice to může být pravda, ale mnohem pravděpodobnější je, že se jen nenašla chvíle to zapsat. Možná jsem byl i zrovna línej.

I když to tak nevypadá, počítač není moje denní volnočasová potřeba, trávím u něj very mega času v práci, psaní není povinnost, ale zábava. Pokud tři týdny nic nenapíšu, neznamená to, že bysme umírali nudou. Znamená to, že se ve volném čase rozptyluju momentálně jinak než u komplu. Je i docela možný, že dospávám.

Kromě dayafterday psaní mě taky nudí vracet se k událostem starším než asi dva dny. Nebaví mě to psát, protože mě k smrti nebaví to číst. Pokud píšu takto zpětně, většinou to mívám moc dlouhý, bývá to upachtěný nebo se to zvrtne do takového mechanického sepisování. Každopádně mi příjde, že to nemá spád a není to stravitelný. Takže přesto, že jsme zažili něco hezkého (třeba jak jsem na Matějský seděl s Jitkou, Petrou, Sophií, Catherine, Klárou a Bárou na ruským kole dohromady v jednom koši a Marke s dětma nám ze zdola mávali), pokud to nesepíšu do dvou dnů, už se k tomu v drtivé většině nevracím.

Produkce, výprava

• Web hostuje na Českém hostingu
• K internetu jsme připojeni přes CDMA.
• Pokud není uvedeno jinak, tak se děj odehrává v místě našeho bydliště (tj. v malé vesničce v podhůří Orlických hor)).

Post scriptum

Buďte zdrávi, chovejte se slušně, mluvte k věci a nevěřte všemu.